Je stále těžší být první

V Česku se to ale pořád daří. Máme např. světově nejdražší Pandury. Také letouny CASA nikdo tak draho nenakoupil. Teď se k nim řadí i nově pořízené pražské tramvaje 15 T ForCity, jejichž objednávka se  podepsala za primátora Béma.  

Dalo by se prohlásit, že jsou sice nejdražší, ale zato se pyšní mizernou kvalitou. Mají závady na topení, poruchové počítače, kola s krátkou životností, špatně fungující dveře. Korodující podvozek, praskající čelní skla a čepy na mechanických brzdách.

Jak je vůbec možné podepsat kontrakt na nákup 250 tramvají za 19 miliard ve fázi, kdy tramvaje nejsou ani vyprojektované, natož aby byl k posouzení vhodnosti k dispozici prototyp? Neprověřit před podpisem smlouvy, na kolik přijde provoz a údržba?

K takovému šlendriánu dochází, když kupujícího zajímá víc, co kšeft hodí bokem, než úroveň zboží, za které utrácí státní peníze. Těžko se potom divit dodavatelské firmě, že výrobek odflákne, když má odběratele pod palcem poskytnutým úplatkem. Lze v té souvislosti i pochopit, když vedení Dopravního podniku problémy bagatelizuje.

Nejvíc těchto "povedených" nákupů se zrodilo za vlády premiéra s gulemi. Bylo by však pošetilé uvěřit, že skončily. K tomu by snad došlo, kdyby všichni, kteří jsou namočení v podobných lumpárnách, byli vzápětí po zjištění nedostatků potrestáni za nedbalost doživotním zákazem práce ve státních firmách a službách a byl jim prověřen stav majetku se stejnou důkladností, s jakou se to provedlo v případě pánů Ratha a Kotta a paní Pancové.