Jan Veleba už zase naříká

Jménem zemědělců si stěžuje na povodně a sčítá miliardy škod. Jako jiný rok spílal suchu, jindy větrům, kroupám, škůdcům, plísním. Nikdy nezapomene škody rychle sečíst a nastavit mozolnatou, rolnickou dlaň.

Odjakživa byla práce v zemědělství závislá na počasí. Bývaly doby, kdy značná závislost na tuzemském zemědělství způsobovala, v případě neúrody, ať byla způsobena čímkoliv, katastrofální hladomory a následné epidemie nemocí. Přesto rolník žádné náhrady za ztráty způsobené povětrnostními vlivy nemohl požadovat.

Dnes se sedlák bez dotací ani nepodrbe na zádech. Místo obilí pěstuje na polích řepku a kukuřici, které buď sám využívá jako energii produkující plodiny, nebo je prodává těm, kteří z nich energii vyrábí. Jsou to ještě vůbec zemědělci? Nejsou to spíše zaměstnanci energetického průmyslu?

Všichni zemědělci mají možnost, stejně jako ostatní podnikatelé, se proti povětrnostním událostem pojistit. Nechápu, proč by jim měl pomáhat stát, stejně jako i  zatopeným výrobním firmám. Od toho máme pojišťovny. Podnikají-li v zátopové oblasti a pojišťovna je odmítá pojistit, musí škody hradit z provozních prostředků a nebo se přestěhovat. Stát nemůže dělat chůvu. Už to, že živí kdejakého lenocha odmítajícího pracovat způsobilo a dále bude prohlubovat katastrofální zadlužení. Námitka, že jiné státy jsou na tom hůř, zní tragikomicky.

Zemědělci tím, že na polích pěstují kvůli dotacím neúměrné množství kukuřice a řepky k rozsáhlým záplavám z velké části přispěli.  Vyplácet jim předčasně dotace je stejné jako odměňovat žháře, za to, že založil požár. Pokud jsou pojišťovny skutečně natolik drahé, že se zemědělci pojistit neodváží, měl by to být pro pana Velebu impuls, aby místo sčítání škod a natahování dlaní, raději vytvořil zajišťovací fond, do kterého by přispívali všichni zemědělci podle obhospodařovaných hektarů a ze kterého by se vyplácelo odškodnění postiženým podobně, jako to činí asociace cestovních kanceláří.