Jak jsem večeřel s Ingvarem Kampradem.

Bylo to na sklonku socialismu a zakladatel firmy IKEA tehdy uskutečnil okružní jízdu po českých dodavatelských firmách. Zastavil se i v n.p. Jitona Soběslav. Přijel spolu se spolupracovníky dodávkou, do které se vešlo šest osob. To, aby se nemuselo jet několika auty.

Po pracovním jednání jsme se s nimi vrátili do hotelu Palcát v Táboře, kde byli ubytováni a zasedli k večeři. Pan Kamprad při ní vypravoval, jak zakládal už tehdy světovou firmu, jejíž název vytvořil z počátečních písmen svého jména a rodiště. Po jídle zazpíval s kolegy nějakou švédskou píseň a pak od nás chtěl slyšet píseň "Sedí sokol na javori". Tu mu jednou zazpíval můj otec a v jeho podání se mu moc líbila. Jenže, jak to bývá, kluci jsou po matce a tak v mém podání to byl takový koktejl melodií, když jsem zmixoval tu co chtěl, s písní "Ej od Buchlova". Samotnému mi přijdou dost podobné, ale pan Kamprad hned věděl, že to není ono. Při večeři se ani nedotknul alkoholu, což hned při usednutí vysvětlil, že je vyléčeným alkoholikem. Vzpomínám na něj jako na slušného a skromného člověka. Doma mám, ve vitríně firmy IKEA, jako připomínku tohoto setkání, cínovou misku s reliéfy.

Otec ho jednou navštívil ve Švédsku a byl pozván k večeři do jeho domku nedaleko Älmhultu. Pojedli chléb namazaný domácím máslem a zapili čerstvě nadojeným mlékem. Když procházeli po skladu nábytku, uviděl ležet na zemi kousek provázku. Sehnul se a se slovy, už od něj se musí šetřit, si ho namotal na prst.

Jeho spolupracovníci rádi vypravovali historky o jeho pověstné šetrnosti. Chodíval do práce v obnošeném saku s prošoupanými náloketníky, a když slavil narozeniny, koupili mu proto nové sako podobného střihu. Jednou si pořídil pět párů stejných bot, protože na ně dostal zajímavou množstevní slevu. Létal zásadně ekonomickou třídou, zatímco jeho zaměstnanci byli zvyklí na business class. Když letěli s ním, museli se přizpůsobit a z letiště se pak nejelo k hotelu taxíkem, ale terminálovým autobusem. Když reptali, že je málo platí, s úsměvem jim namítal, že ze mzdy ještě nikdo nezbohatnul.

Vzpomněl jsem si na něj, jako na protiklad k dnešnímu spotřebnímu šílenství, kdy lidé bez rozmyslu utrácejí i peníze, které se teprve chystají vydělat. On jako miliardář, neutrácel ani ty, které měl, a které ho, v nesmírně velkém balíku, přežijí.