JÁdro člověka.

Někdo říká, že všichni jsme v jádru dobří. Kde to ale  je? Dříve se věřilo, že v srdci. Bolí, když je nám ukřivděno, i když máme špatné svědomí. Dnes víme, že tam máme jen čerpadlo. V mozku? Vnímá a rozhoduje. Nemůže však za to, jak je stvořen.

To měla na starosti nepatrná a přesto informacemi našlapaná věcička. Jsme, protože se umí kopírovat a dělit. Rozhoduje o tom, zda nový člověk bude mít ploché nohy, vysoký KT nebo odstálé uši. Hemeroidy. Špatný zrak. Ale také, jestli bude násilník, nebo mírný jako ovečka.

Manuál ke stavbě těla. Nepředstavitelné množství informací, podle kterých, se jako zázrakem, vytvoří tělo. V celé své složitosti. Samo funguje, samo se opravuje. Vnímá a vnímané používá. Kombinuje a tvoří. Má paměť. Je to buňka. Přežíráme se, protože si pamatuje strašné hladomory, kdy předci jedli mrtvoly svých blízkých. Z vyhraných kontaktů s bacily zapsala poznání, jak na které. Dávný předek zázrakem přežil pád do propasti. Potomek trpí strachem z výšek.  Prapraprapraprababička byla vyproštěna ze zavalení. Praprapravnuk trpí klaustrofobií. Homosexualitu má na svědomí v buňce zaznamenaný a náhodně probuzený otřesný zážitek z krutosti opačného pohlaví.

Po vyhnání z ráje je prvním dítětem Adama a Evy, Kain. Bratrovrah. My jsme jeho potomci. Bible ví, jak je to s námi. Po předcích jsme zdědili zuřivost, násilnost, loupeživost. Vraždění. Za milióny let existence se toho nastřádalo. Pocházíme z odolnějších, silnějších, bojovnějších, krutějších. Také vychytralejších, lstivějších, opatrnějších. Dokázali přežít nemoce, konflikty, hladomory. Jejich "schopnosti" máme zapsány v JÁdru.

Společnost lidí by nemohla fungovat, kdybychom se chovali přirozeně a bez zábran. Podle zákona džungle. První náčelníci a šamani vymysleli bohy a za pomoci strachu tlumili v tlupě divokost. Po nich poslání převzala církev a stát. Kolem špatnosti v nás se začala stavět zeď a vznikla třináctá komnata. Někteří ji mají zamčenou na mnoho západů. Jiní takové štěstí nemají a občas se jim dveře pootevřou.

Během života jsem potkal dva budoucí vrahy. Byli to normální, slušní lidé. Dveře do třinácté komnaty však měli špatně zavřené. Jejich ženy nesprávným chováním způsobily průvan a dveře se pootevřely. Jeden zabil manželku, druhý, kvůli jako z řetězu utržené družce, nevlastního syna.

Pokoj těm, kteří mají dveře zlověstné komnaty neprodyšně uzavřené. Uznání pro ty, kteří se opakovaně snaží škvíry utěsňovat. Odpuštění pro ty, kteří boj o zlepšení vzdali.