Evropo, my nejsme Rusové.

Minulý týden jsem se proháněl na lyžích po nádherně upravených a sluncem zalitých sjezdovkách lyžařského střediska Alta Badia. Jezdím tam už několik let a jeden večer se cestou do hotýlku zastavuji pro podkolenky v obchůdku ve vsi Wengen.

Imponuje mi, že obchod patří přímo výrobci, protože mám raději výrobky "made in Italy", než bůhvíodkud. Přicházím tam s manželkou a po pár větách, které mezi sebou prohodíme, se nás vždy stejná paní prodavačka zeptá "Rusové?" Do letoška jsem to odbýval větou, "ne, my jsme z Česka".

Když se nás otázala i minulý týden, už mne to naštvalo a zasvětil jsem ji do hlubších souvislostí, proč není vhodné ptát se Čechů, zda jsou Rusové. Začal jsem implantací socializmu v roce 1948, pokračoval Pražským jarem a srpnovou invazí v roce 1968 a vysvětlil, možná až s přílišnou vehemencí, že Rusů má  naše generace, i po 40 ti letech, pořád plný zuby.

K mému překvapení přímo roztála a řekla, že tohle dobře chápe, protože je v roce 1919 zabrala Itálie a oni tuhle křivdu i po 90ti letech pořád nosí v srdci. Nakonec dodala, že Rusů k nim jezdí stále víc, a že jsou sice bohatí, ale nemají žádné chování.

Jsem přesvědčen, že při příští návštěvě  nás už za Rusáky pokládat nebude a pokud od zákazníků uslyší slovansky znějící jazyk, začne konverzaci větou "nejste náhodou Češi?"