Duch kolektivu

Stačí vzpomenout na chvíle strávené ve školních lavicích. Na atmosféru, která právě pod stupínkem převládala. Na pár výrazných osobností, které ji měly na svědomí. Po opuštění školy se stejně projevovaly na vojně, v zaměstnání, ve sportu, v politice.

Byli li vůdci studijní typy, většina žáků se v takovém kolektivu snažila ukázat v co nejlepším světle. Kdo zlobil a neprospíval, byl kolektivem přehlížen až zcela vyloučen. Kvůli soutěži ve sběru léčivých bylin, se žáci rozeběhli po lukách a stráních. Sbírali a sušili heřmánek, jitrocel, mochnu husí, březové listy, čekanku, černý bez, diviznu a radovali se z předního umístění. V podzimních měsících se tahaly do školy pytle nasbíraných kaštanů a žaludů. Celoročně se odezdávaly sběrovému referentovi lístky ze Sběrných surovin a ten vedl tabuli, na které bylo, kolik kdo nasbíral papíru, železa, barevných kovů či starých hadrů.

Častěji však ve třídách vládnul duch opačný. Žáci s výborným prospěchem byli označováni za šplhouny, šprty, podlézavce a vévodili v ní jiní "alfa samci". Hlupáci, lajdáci, hrubiáni. Cenily se drzosti, lumpárny a projevy vzdoru. Nikdo se neodvážil vzepřít, slušní se nedokázali spojit a společně vzdorovat. Raději sklonili hlavu a potlačili sami sebe. Lumpům narůstalo sebevědomí a když dospěli, našli si živobytí, kde nebyly třeba vědomosti, ale kde se dalo snadno a s nejmenší námahou přijít k velkým penězům. V dobách socialismu tím bylo vekslování. Na chodníku nebo po hotelích dát cizincům za valuty o něco víc než byl oficiální kurz a potom je prodat za dvoj až trojnásobek. Kšeft, o kterém si můžeme nechat zdát. Ne každý má na něj žaludek, ne každého taky mezi sebe pustili. Vytvořili partu silných jedinců s pevně danou hierarchií. Přišel listopad a veksl zmizel stejně jako logaritmické pravítko. Vlastně tak úplně nezmizel. Jen v té době už volně k mání valuty nahradil veksl se státním majetkem. Ještě výhodnější než s markami, šilinky a dolary. Sumy vydělané na chodnících se nyní doslova umocňovaly v dražebních síních. Panovala v nich ale stejně tvrdá a klubová pravidla jako kdysi při vekslu. Kdo mezi ně nepatřil, tomu nůž na krk. Když se vydražilo, co ze socialismu zbylo, přesunuli se s balíky peněz tam, kde se každoročně rozdělují sta miliardy.

Do politiky, ale nepřímo. Proč taky lézt veřejnosti na oči a každé čtyři roky podstupovat ponižující proceduru voleb. Lepší je zůstat pěkně za sloupem, jako kdysi ve foajé hotelu a tam si pěkně z ruky do ruky.... Valuty  vystřídaly státní zakázky.

Dál zpeněžovali zkušenost, jak se má jednat s lidmi, mající moc. Jak dříve upláceli příslušníky esenbé a komunistické pohlaváry, tak si po sametovce za pár babek koupili vykulené politické zelenáče, kterým nečekaně, doslova jako z nebe, spadla moc do klína. Veksláčtí gauneři ovládli nově vznikající představenstva politických stran a zaneřádili prostředí politiky úplatkářstvím a zlodějnami.

Dnes disponují takovými penězi, že když je třeba, uplatí i "neúplatného". Stačí jim k tomu jedna rozvinutá věta. "Pokud ne, vezme ten, který přijde po tobě a ty půjdeš do háje." Díky úplatkům mají na všechny, co tam jsou tisíce důkazů a díky nim se staly nepotrestatelnými. Kdyby k tomu přece jen došlo, na rozdíl třeba od pana Mudr Ratha, oni otevřeně promluvit mohou. Nad nimi už není nikoho, který by je za to nechal sejmout. Zbavit se nepohodlného z nich, proto lze jen usmrcením, jako se stalo u pana Mrázka.

Tahle parta nám ve skutečnosti vládne. Tahá za provázky od politických pimplat, které za nedlouho budeme zase tajně, rovně a přímo volit v komedii, které se říká demokratické volby. Tahle nikým nezvolená parta rozhoduje o tom, co námi zvolení budou navrhovat, prosazovat a pro co budou hlasovat. Ty, opakovaně zvolené, už má v hrsti. Ty nové buď získá nebo vyrazí mimo hlavní dění. Doslouží období v politickém vejminku jen za "bídný" poslanecký plat a celé volební období si budou při pohledu na rychle bohatnoucí kolegy drbat hlavu.

Je jedno, která strana vyhraje. I kdyby se do poslanecké sněmovny dostali poslanci ze stran úplatky neposkvrněnými, nebude trvat dlouho a o úplatkářské panenství přijdou.

Nadějí je strana pana Babiše. Její lídr nepotřebuje politiku ke zbohatnutí. Jde do politiky jen proto, aby nechudnul o desetiprocentní úplatky, bez kterých se prostě zakázky získat nedají. Pokud se tam dostane, k přemýšlení o svých firmách mu přibude starost daleko větší. O Česko. Platí, že čím bohatší bude stát, tím bohatší budou i jeho firmy. Mohlo by i platit, čím víc Česko zadluží, tím víc si ze státních úvěrů bude moci domů přihrát. Stejně krátkozrace uvažovali po slavném Listopadu všichni ředitelé státních či majitelé soukromých bank. Pochybuji však, že tento způsob myšlení by byl panu Babišovi vlastní. To by tu už pár let nebyl a místo vstupu do politiky by každé ráno vcházel po bělostné, písčité pláži do Karibského či jiného moře.

Podaří-li se mu úspěšný start do politiky, bude to pro všechny, kteří už po léta vládnou ze zákulisí, pořádná rána. Srovnatelná s tou, kterou dostali, když se začaly valuty volně měnit. A to bych jim přál.