Dálniční poplatky

Koncem června jsem se tady v blogu radoval nad otevřením nového úseku dálnice D3. Po osmi měsících musím konstatovat, že aut na E55, která protíná Soběslav, příliš neubylo. Starosta Plané nad Lužnicí podal dokonce  marný návrh na omezení průjezdu kamionů.

Speditérským firmám se nechce platit dálniční poplatek a proto nutí řidiče kamionů se dálnici vyhnout. Potvrdil mi to odposlech dvou řidičů, kteří si parkoviště uprostřed Soběslavi vybrali k odpočinku. Shodli se na tom, že sami by raději jeli po dálnici, jenomže to by jim majitelé přepravních firem vyúčtované poplatky strhnuli ze mzdy.  Podle poměru kamionů na pětapadesátce a dálnici se dá soudit, že stejně uvažuje většina přepravních firem pohybujících se zdejším úsekem. Při dopravě z Českých Budějovic do Prahy je ze 155 km trasy zpoplatněna rovná třetina a pokud pojedou nákladním autem se dvěma nápravami zaplatí 170 Kč a bude li mít nápravy čtyři, tak 420 Kč. Budou li se tou samou trasou vracet, tak dvojnásobek. Nedivím se řidičům a nakonec ani majitelům firem. Je-li k mání trasa bez mýta, využil bych ji rovněž. Divím se státu, který vynakládá desítky miliard na výstavbu dálnic a pak z nich mýtným a dálničními známkami automobily vyhání na nezpoplatněné úseky.

Chápu, že zadlužené státní kase je každá miliarda navíc velmi milá. Nepochopím ale, proč poplatky zužovat jen na dálnice a vyprazdňováním je následně "zneužitečňovat". Výstavba i údržba veškeré silniční sítě stojí rovněž nemalé prostředky a jezdí se po nich bez poplatků.

Netroufnu si radit, čím dálniční známky nahradit. Od toho si platíme tisíce "odborníků", kteří stávajícím výběrem poplatků přihráli jen další zahraniční firmě pořádně výnosný kšeft.

Sám pouze vidím, že stávající forma je nedokonalá, těžkopádná a ve svých důsledcích kontraproduktivní.