Dal-Dostal

K této myšlence mne přivedl pohled na fotografii demonstrujících důchodců. Byla by to obdoba účetního MÁ DÁTI - DAL. U každého občana by se sledovalo, kolik zaplatil na sociální a zdravotní pojištění a kolik vyčerpal.

Začátkem roku by důchodce obdržel výpis, ze kterého by bylo zřejmé, jestli má ještě saldo aktivní, t. zn. , že ještě nevyčerpal co státu odevzdal anebo pasivní, což by znamenalo, že už žije za cizí. U mnoha lidí by došlo k uklidnění a vystřízlivění z pocitu, že když si celý život platil zdravotní a sociální pojistku, tak má právo až do konce života nespokojeně hulákat. Celá řada důchodců je přesvědčená, že jim stát dluží, ačkoliv je to dávno naopak. Zejména typy, které demonstrují a skandují protivládní hesla na aktivní saldo nevypadají. Bydlí-li důchodce v Praze a penze mu nestačí, je zbytečné protestovat. Nezbývá, než byt pustit a najít si něco menšího a lacinějšího v maloměstě či venkově.

Skutečností je, že co se na důchody vybere, nestačí. Rozdíl dělá cca 30 mld a ty se musí sebrat někde jinde. Přidá-li se důchodci měsíčně 200 Kč, ročně to zatíží státní rozpočet více než 6 miliardami.

Nelíbí se mi, že si skupina politiků a mocných zvykla považovat státní rozpočet za peníze, ze kterých mají dovoleno si brát. K tomu přesvědčení je přivedl fakt, že mají od voličů svěřenu pravomoc na jeho rozdělování. Stejně se mi, ale nelíbí, když důchodci vykřikují, když politici kradou, tak my chceme přidat. Takové uvažování nikam nevede. Jen urychlí příchod státního bankrotu. Je třeba zpřísnit kontroly a postihy. Neutěšovat se, že ostatní jsou na tom hůř, ale raději udělat dírku na opasku a o kousek ho přitáhnout. Lepší dnes o dírku, jak za čas přijít o kalhoty.