Četl jsem pravdu a pookřál

V dnešní jihočeské příloze MF Dnes je článek o Romech, které do Týna nad Vltavou přestěhoval z Č. Budějovic podnikatel, který si tamní ubytovnu pronajal od realitního makléře z Pardubic. Ten budovu získal v dražbě za 13 milionů.

Jen co byla jeho, už ji chtěl obratem prodat městu za 38 milionů. Nakonec ji pronajal jinému filištýnovi, který zase chtěl těžit z podpor na bydlení pro sociálně slabé, které do ubytovny přestěhoval z krajského města. Deset dospělých a patnáct dětí.

Smekám před redaktorkou Ludmilou Mlsovou, autorkou článku, která se nebála zveřejnit názor starousedlíka, který situaci popsal slovy. "Už je tu klid a sám jsem zvědavý, jaké sousedy dostaneme příště. I když ubytovna nebyla zdaleka plná, byl to mazec. Někteří Romové zkoušeli, zda jsou zamčená auta, další kradli v obchodě. Zatímco dřív jsme tu policisty neviděli, s novými nájemníky tu řešili pořád něco." Jméno nedovolil zveřejnit ze strachu, aby ho někdo nenapadnul.

Smekám i před zastupiteli Týna n./Vlt., kteří odmítli poskytnout prvním přistěhovaným sociálně slabým romským rodinám příspěvek na bydlení, když využili legislativy, která z příspěvku na bydlení nedělá automatický nárok. Mohli se spolehnout na to, že v krátké době by byla ubytovna přecpaná nájemníky a problémy popisované starousedlíkem, by se zmnohonásobily. Přitom v osmi tisícovém Týně n./Vlt. žije cca stovka Romů, se kterými vážné problémy nejsou.

Naučili jsme se jim říkat sociálně slabí. Proč však nazývat slabým někoho, který se nesnaží být silným? Na rozdíl od časů socialismu, už pětadvacet let pracovat nemusí. Současný režim jim umožňuje žít, aniž by si museli na živobytí vydělávat prací. Jak je z mnoha případů zřejmé, zvyknuli si na život ze sociálních podpor natolik, že je pokládají za vydržený nárok, vyšlapaný jak pěšina z bydliště na sociální úřad. 

Nedělali to s nimi komunisté líp? I když se třeba v zaměstnání nepředřeli, zvykali si na pracovní režim. V továrně, kde jsem pracoval, několik Romek uklízelo dílny. V práci včetně cesty tam a zpět strávili zaměstnaní Romové deset hodin a sotva měli po návratu domů ještě chuť na alotria, zatímco dnes neví bejdlem co dřív.

Socialismus byl pro integraci Romů určitě lepší, než dnešek, kdy vesměs nedělají nic, krom špatného příkladu dětem, u kterých je pak jen malá pravděpodobnost, že své rodiče nenapodobí.