Blatské živobytí. Kapitola třináctá

Cestou po terase si uvědomil, že neslyší obvyklý hospodský šum a za madlo dveří bral s obavou, že budou zamčené. Počet hostů ve výčepu ho překvapil, ale odpovědi na pozdrav se nedočkal. Po špičkách došel k pultu a pytlík s játry p

Na mžik odlepila zrak od závěrečné scény amerického seriálu, krátce na Svobodníka kývla a s pootevřenou pusou sledovala další ukázku špatnosti bezcharakterního Džejára. Skřípot žídle, kterou povytáhnul, aby mohl vedle Marka usednout, doprovodilo z výčepu několikeré zamlaskání a zpátky ke stolu se raději neposunul. Jen se nadzvihnul, aby před sebe položil pivní tácek, kterým chtěl v tichosti naznačit, co hodlá pít. Na to Vojta významně ukázal na svůj prázdný půllitr a směrem k pultu rezignovaně mávl rukou.  Hostinská tiskla v ruce cíp zástěry, kterým utírala po tvářích stékající slzy nad nešťastnou Sue Ellen.  V momentu, kdy se s hlasitým zaštkáním zhroutila na gauč, práskly dveře. Všichni sebou trhli a jako na povel se otočili. Peřina nejdříve omluvně přizvednul ruce, když si však všimnul rozsvícené obrazovky s nápisem "The End" hlasitě zařval:

„Kdo sem dal tu bednu?“

To se k němu otočila i ubrečená hospodská, která jako jediná dokoukala srdceryvnou scénu do posledního  záběru.

"Tohle si od něj Sjů nezasloužila."

Škubnutím vytáhnul kabel ze zásuvky. "Tady není kino, ale hospoda."

„To neříkejte mně, ale lidem z ředitelství. Klesly tržby a telkou chtějí přilákat taškáře." Všimla si nechápavého výrazu. "Tak říkají těm, kteří domů nosí v taškách lahváče. " Ukázala na hrací automat, blikající v rohu místnosti. "Tohle má zase přitáhnout do hospody mládež. Do oběda do něj Dobře naházel čtyři tácy a pak vyrazil do města.“

"Moje byla tůdle na pracáku svědkem tak srdceryvné scény, že celý Dallas je proti ní čajíček. Pochopili, že stačí na úřadě ztropit kravál a cigánit, že jim podporu ukradli skini a v tu ránu dostanou novou. S nimi se dá vyjít, jen pokud se bojí. Projevit před nimi strach je stejně špatné, jako prchat před psem.  " Udělal pár kroků k volné židli u stolu myslivců, než si všimnul dívky vedle Marka. Na rozlobené tváři vykouzlil v mžiku výraz obdivu a zamířil k ní s předpaženou pravicí.

"Abyste mi rozuměla, sám proti seriálům nic nemám. "

"Škoda. Myslela jsem, že nebudu sama, které se nelíbí."

Rukou, která trapně trčela nad stolem, protože se k ní adresát nehlásil, mu potřásl Marek. “S Vencou jsme byli dohodnuti, že vyrazíme na srnčí a Janička chtěla být mermomocí přitom.“

"Jestli se vám lov líbil, rádi vás mezi sebe přijmeme. Jednu myslivkyni už mezi sebou máme." Vybavil si scénu, kdy k Daně nesl tržbu z poplatkového honu a pousmál se. "S tou byste si určitě rozuměla."

"Všechno bylo supr, jen posedy byste měli mít bytelnější. Ten náš tak skřípal, až jsem se celou dobu bála, že se pod námi rozpadne. "

Svobodník ukázal k věšáku, na kterém měl klobouk s úlomkem. "Na posedu jsem si, na rozdíl od nich, ani nevrznul a proto se mi podařilo střelit od sousedů z blat vylezlou šmolku."

Peřina smutně vzdychnul. "Přišla doba, ve které se staré mění za nové. Sám jsem se také chystal vyměnit mojí starou", pokýval několikrát hlavou, aby vychutnal údiv ve tváři hospodské," rachotinu za nového Favorita. Včera konečně přišla výzva k odběru a z mý legnhornky vylezlo, že třicet tisíc vyhodila za nějaké nádobí, které mi chce dát pod stromeček. Snad někdy příště, pokud k nám mezitím  nepřijedou zase s dodávkou.“

Marek vytáhl ze šosu peněženku a odpočítal hrst bankovek. “Nákup neodkládej. Od dobrého známého vím, že od ledna výrazně zvednou ceny škodovek a v létě to ještě zopakují. Stačí, když mi to splatíš do roka a do dne."  

Peřina prolistoval svazek tisícikorun. "Dva a půl bych měsíčně stranou dát měl, i kdyby stará zůstala doma. V Soběslavi obešla všechny fabriky, v té vaší taky byla a vrátila se domů s mizernou podporou.“

"Jakmile Mečiar zavedl dovozní přirážky, skončil export na Slovensko a sami budeme propouštět. Co tvoje umí?"

"Celý život se starala o krávy a ty skončily na jatkách. Holanďan zprvu sliboval, že nikoho nepropustí, ale stačilo pár měsíců a ze sto dvaceti zaměstnanců jich zbyl tucet v rostlinné výrobě. Živočišnou úplně zlikvidoval, stejně jako teď Maier."

Hospodská právě přicházela s tácem topinek a osmaženými plátky jater.

"Toho jsem už pěkných pár dní neviděla."

"Navštívil Moravce, potom šel ke Kubíkovi a skončil na posteli v táborské nemocnici."

"Vrátila se mu prostata?"

"V břiše má vodu."

"Kde se mu tam vzala, když ji nepije?"

"Moravec říkal, že buď od srdce, žaludku nebo jater a Kubík nad ním rovnou udělal kříž."

"Slyšela jsem, že mu přeskočilo." S nevyslovenou otázkou se otočila k Peřinovi.

"Tvrdí sice věci, nad kterými zůstává rozum stát, ale na blázna nevypadal." Natáhnul se pro poslední dva kousky jater a zakousnul se do topinky.

Borkovec ořezával větve stromů v blízkosti zdí a Gábina je odnášela na hromadu k plotu. Přes plaňky jim podala ruku a na Marka se mile usmála.

„Děláme místo pro lešení. Se šéfem pozemáků jsem dohodla, že na opravu vlétnou už příští týden a památkáři přispějí o hodně víc, než jsi s vedoucím telefonicky dohodnul.“

"Není nad osobní styk."

„Na kolik to všechno přijde?“ Svobodník přejel očima opadanou fasádu a pohledem skončil na zprohýbané střeše s chybějícími taškami.

„Padnou na to všechny moje úspory.“ Všimla si Borkovce za zády. “Tvoje taky, pokud ti nějaké ještě zbyly.“

Objala Janu kolem pasu. "Ukážeme ti, co všechno se opraví a změní."

 Marek otevřel kufr svého auta a kamaráda natočil směrem k odcházející trojici.  "Tam koukej." S igelitkou, naplněnou malými sáčky s bílým práškem, došel k jeho autu a ukryl ji v otevřeném hrudním koši srnky. Společně ji přenesli do stodoly, kde ji za zadní běhy pověsili na lana visící z nejnižší krokve.

"Co jsi tam dal?"

"Neřekl jsem nekoukat?"

"Nebyly to drogy?"

Zasmál se. "Lotova žena  zvědavostí zkameněla a tobě mozek změknul."

"Nedělej ze mne vola."

"Komu není rady, ten se stane spolupachelem. Přivezl jsem je v návinech potahových látek z poslední cesty do Turecka."Všimnul si pohoršeného výrazu. " Netvař se jak pokrytec."

"Je to svinstvo."

"Zkus vzpomenout, kolikrát ses štěstím vznášel."

"Tobě je málo, že nám každý měsíc téemá hodi bokem půl milionu? "

"Zapřemýšlej. Tyhle vzácné okamžiky se nezapomínají."

Svobodník se znechuceným výrazem zvednul oči k zachmuřené obloze. "Když začaly první školní prázdniny a já utíkal s velkou jedničkou k babičce, čekající na chodníku před základkou."

"Další."

"Chodil jsem s holkou, kterou jsem tak miloval, že jsem se jí skoro bál dotknout. Jednou jsme šli z kina a ona si usmyslila, že na druhý břeh potoka přejde po oblouku mostu. Viděla, jak moc se o ní bojím a měla z toho prču. Z posledního stupně mi skočila do náruče a dala mi první pusu v životě." Podrbal se na hlavě. "Blbý, co?"

"Pokračuj."

Bezradně rozhodil rukama.

"Co první soulož?"

"To jsem byl jen vykulenej, abych něco nezkazil. Radost mi třeba udělalo, když jsem na vysoké dostal ve třetím semestru jedničku z matiky od profesora, který je nikdy nedával. Štastný jsem byl taky po ulovení prvního prasete a když jsem loni na účtu dosáhnul prvního milionu."

"Jen pětkrát? V té tašce je dva tisíce pytlíčků s mnohem silnějším štěstím, než ti přineslo pár zážitků, na které sis málem nevzpomněl. Bohužel, hlupáci to chtějí prožívat častěji, než je zdrávo a v tom je problém."

"Chceš říct, že taky bereš?"

"Párkrát jsem to zkusil. Drogy by neškodily víc, než alkohol nebo kouření, kdyby se braly s rozumem. Jenomže tím, jak znechutí běžný život, nutí k častějšímu braní, které skončí závislostí. To mně ale nehrozí, protože fádně nežiju. Protáhnout tyhle dvě kila přes hraniční přechody bylo stejné, jako si pětkrát zobnout."

Gábina na ně mávla ze dveří stodoly. "Pojďte na kafe s bábovkou."