Blatské živobytí. Kapitola dvanáctá

Než se dostal ke vchodu, musel projít podél řady lazarů, kteří mohli od minuty stát jako modely lidského soužení. Pozdravil Moravcovou sedící za stolkem s řadou pytlíků a i v přítmí chodby rozpoznal, že není vítán. „Před chvílí Ma

"To jich je vždycky tolik?"

"Čím dál víc."

Ve škvíře otvíraných dveří se objevil vyhublý zadek v předklonu couvajícího a opakovaně děkujícího pacienta, kterého na chodbu vyprovodilo hlasité zvolání "pětku." Natáhla se pro jeden z čajů a zároveň dlaní na Peřinu rázně mávla. "Žádný dlouhý vybavování, viděl jste tu frontu."

Moravec pečlivě vyrovnával pětistovku do paklu, který byl tak vysoký, že přesýpací hodiny, kterými ho zatížil, stály nakřivo. „Místo aby šel na operaci karcinomu, podepíše v nemocnici revers a cestuje  za mnou až z jižní Moravy. " Propnul prsty, až hlasitě zapraskaly. "Takovým pomůže jen zázrak a na ty má koncesi kolega.“ Se sepjatýma rukama se uklonil ke kříži s dírkami po červotoči, na kterém visel ze dřeva vyřezaný a olejovými barvami vylepšený Kristus. "Reklamu mi udělal jeden Pražák, který má v Želči chalupu. V Motole mu našli nádor na sestupným tračníku a po pětce se za pár měsíců uzdravil. On  tomu aspoň uvěřil. Nejspíš se ale páni doktoři spletli a místo rakoviny se jednalo o zánět."

„Co tu chtěl Maier?“

"Šplouchá mu v břiše rybník. V čudu je buď srdce, játra nebo žaludek a není divu. Chlastá a kouří jak za mlada a jako puberťák se i naštval, když jsem mu to naplno řekl. Jen ať si jde ke Kubíkovi, ten mu pomůže tak do hrobu.“

"Také léčí?"

"Jemu šplouchá pro změnu na maják. Nedávno jsem ho prubnul v rámci léčitelské špionáže. Vyvalil bulvy jak vodník z Lucerny a pak z něj vypadla pěkná židovina. "Zasmál se a pohledem pohladil štos bankovek." Neměl bych v jednom dni léčit více jak pět pacientů. Škoda, že nedodal, abych šestému a dlouhé řadě za ním poradil, že ve třetí chalupě napravo léčí nebem posedlý Kubík."

Vrzly dveře a mezerou nakoukla Moravcová. “Venku ještě čeká minimálně deset tisíc."

„Přesně pro tolik jsem si přišel." Z tašky vytáhnul z poloviny naplněnou velkou láhev od okurek. "Nadělejte metry dřeva a přikupte uhlí. Tak zasádleného jezevce jsem ještě nesložil.“

„Myslivce si jednou pošlu pro smrt. Ta, pro kterou jsem ho potřeboval, mezitím umřela.“

Z vrstvy odpočítal dvacet bankovek, otočil těžítko a chvíli pozoroval tenký proud padajícího písku. „Za socialismu to sypalo mnohem pomaleji. Ať pošle dalšího.“

Kubíková seděla na štokrleti a mezi koleny svírala napůl oškubanou husu. "Čert nám byl, pane Peřina,  celou tuhle dobu a hlavně cikány dlužen. Dřív byl ve vsi jen Dobře s rodinou. Přes den, stejně jako my, museli makat a na lumpárny nezbyl čas. Co si chodí pro prachy na úřad, stáhli se k nim, jak švábi za pivem, jejich příbuzní a vůbec nejhorší jsou ti z východního Slovenska. Přišli jsme už o polovinu slepic, čtyři kachny a dvě husy."

"Máte recht. My se zabíjením začali o minulém víkendu a o tom příštím dojde na zbytek. " Rozhlédnul se po prázdném dvoře. "Pokud do té doby vydrží. Roky jsme měli ve stodole nakvartýrovaný kuny a teď, snad z respektu před větší škodnou, dobrovolně vyklidily revír." Kývnul směrem ke stavení. "Je doma?"

"Nedávno měl zase noční můry a od té doby se, až na krátký výlet do Soběslavi, z baráku nehnul. " Zhluboka se nadechla, pokývala hlavou a vzdychla. "Co bych za to dala, kdyby měl, jako kdysi, za každým druhým slovem vole. On vám teď mluví tak učeně, že jsem z něj na nervy. Zkuste ho omrknout. Bojím se, aby neměl toho Němce, co se po něm blbne. "

Našel ho u kuchyňského stolu s ručníkem omotaným kolem hlavy.

"Moravcovým schopnostem nevěřím a tak jdu za tebou."

"Je pěkně odšťavenej."

"Mít od každého pětistovku, tak se taky předřu."

"Ptal jsem se jich, proč si na školení nevyberou někoho chytřejšího."Ukázal palcem ke stropu. "Prý, že si potřebují účinnost nové metody ověřit na průměrném jedinci."

"Tvoje říkala, že se ti něco špatnýho zdálo."

"Co bych za to dal, aby to byla pravda. Když jsem přišel do koupelny a kouknul do zrcadla, uskočil jsem leknutím, že za mnou stojí někdo cizí." Mezerou mezi palcem a ukazováčkem naznačil několik centimetrů. "Do rána mi narostly takovýhle fousy, protože u nich běží čas mnohem rychleji."

"Taky mívám živé sny, jen se místo fousům divím suchému prostěradlu."

"Stará si naštěstí v posteli četla a tak jsem se stačil oholit. Vidět mě, jsme na palici oba a to by bylo na jednu chalupu příliš."

 Peřinu, který v životě blázna nepotkal, napadlo, že ho má právě před sebou a vzpomněl si na rady, že se jim nemá odporovat. "Vypravuj, jak to u nich chodí, co jí, pijou a jak vypadají."

"Neviděl jsem je, ani neslyšel, protože informace vkládali rovnou do mysli. Stejným způsobem lidstvu pomáhají už po staletí. Kněžím, alchymistům, hvězdářům, felčarům, fyzikům, chemikům, lékařům, elektrotechnikům, umělcům a bůh ví, komu ještě do mozku implantují nápad a nebo ho k objevu nenápadně přivedou. Jako třeba Fleminga, když mu do misek s bakteriemi nasadili spory modré plísně. Einstein s Edisonem bývali jejich oblíbenci a z Mozarta, Bacha a mnoha dalších vytvořili geniální skladatele, když jim do mozku vkládali partitury, které stačilo jen opsat. Mají zásluhu  nejen na všech velkých objevech a vynálezech, ale i na našich intuicích. Vzpomeneš-li nečekaně na někoho a přitom tě zamrazí v zádech, jeho energie ti je nablízku."

Poplácal Kubíka po rameni. "Moje stará říká, že na ní sáhnula smrt."

"Vesmír je plný mimořádně výkonné a inteligentní síly, kterou jen tušíme. Naučit se ji využívat, nepotřebujeme tepelné, atomové ani jiné elektrárny, protože tahle energie se dokáže přizpůsobit způsobu užití.  Rozsvítí žárovku stejně snadno, jako roztočí turbinu tryskového motoru nebo generátoru v elektrárně. Způsob, jak ji připřáhnout, naimplantovali do mozku před desítkami let  jednomu americkému badateli. V poušti Arizony na tom pracoval s celým týmem a když bylo jasné, že to funguje, nechala je energetická mafie ve spolupráci s FBI zlikvidovat. Veřejnosti to utajili a příbuzným úmrtí vysvětlili neopatrností při práci s antraxem. Podruhé to zkusí, jen pokud lidstvo zmoudří. Ačkoliv je ve vesmíru této energie daleko víc než hmoty, ze které jsou stvořeny biliony bilionů hvězd a planet, na Zemi se z ní využívají jen drobečky. Podílí se na existenci všech živých organismů, bakteriemi počínaje a živočichy konče. Dokud je v nich, žijí, jakmile je opustí, umírají. Je tím, čemu věřící v Boha říkají nesmrtelná duše.  Umře-li někdo, kdo tě miloval, provází tě jeho energie zbývajícím životem jako strážný anděl."  Všimnul si přehnané účasti ve tváři Peřiny. "Vím, co sis před chvílí předsevzal. Ujišťuji tě, že jsem se nepomátnul a raději mne, místo přiblblého kývání, pozorně poslouchej. Předevčírem jsem se vypravil do soběslavské knihovny a půjčil si tamhletu encyklopedii a slovník cizích slov. Marně jsem v nich hledal slova exotonní, endotonní, exoendotonní a atonní. Neznal je ani pan farář. Věděl jen, co je exorcismus a když jsem vysvětlil, proč mne to zajímá, smál se, že být středověk, poznám ho na vlastní kůži. Tyhle termíny definují vztah duší k universní energii. Kteří ji nevstřebávají ani nerozdávají, jsou atonní. Kdo ji jen vstřebává, je endotonní. Který ji rozdává, je exotonní a ti, kteří oscilují z exa do enda, jsou exoendotonní. Dál se duše dělí podle exo nebo endo intenzity. Nejvíc je těch normálních. To jsi ty, moje žena, celá ves. Universní energii nasáváte, nebo vydáváte, ale jen po zanedbatelných troškách. Vyšší, méně početnou skupinou jsou supertonní.  Když jsou superexo, fungují pro ostatní jako čerpací stanice. Jde o poměrně vzácný dar a bývají velmi oblíbení a vyhledávaní. Pokud však exo neukočírují a vydají se do úplného dna, znesnadní si dobíjení a na několik týdnů jsou z nich doslova trosky. Superendotonním se naopak lidé vyhýbají, protože je o energii připravují. Po krátkém pobytu v jejich přítomnosti jsou nesoustředění, motá se jim hlava, nebo je jim šoufl od žaludku. Jde o lidi bez charakteru, nejhorší zločince, ale patří mezi ně i vážně nemocní. Dalším, už velmi vzácnou skupinou, jsou hyperexotonní. Z nich  se rekrutují věhlasní léčitelé, vynikající lékaři nebo světově proslulé osobnosti. Pokud jsou nezdravě ambiciózní, dokážou zfanatizovat davy a svedou ke zlu a špatnostem celé národy.  Hyperendotonní se naštěstí  nevyskytují. Umírají buď v lůně na smrt vysáté matky, nebo umřou krátce po porodu. Poslední fází jsou ultraexotonní. Rodí se jednou za několik tisíciletí a dokáží totálně změnit chování a myšlení lidstva." Usmál se. "Konečně ti došlo, že nejsem blázen."

"Poznáš, co si myslím?"

"Nevěřil jsi a přitom jsi ze mne nasál tolik energie, že ti postačí k uzdravení. Proto lidé fandí na stadionech, chodí na koncerty a účastní se mší. Čím víc jich je, tím nabitější odchází. Pokud si hodně lidí přeje uzdravení nemocného, rychleji k zotavení dojde."

"Znamená to, že Moravec je také, jak jsi to říkal?"

"Exotonní, ale nic moc. Stačí několik vážně nemocných a odsají to málo, čím se od normálních liší. Mojí radou se však kvůli chamtivosti řídit nebude a to mu o pár let zkrátí život."

Vykulil na Peřinu oči, až to vypadalo, že vypadnou z důlků. "Na rozdíl od Maiera, tu ještě pěkných pár let pobudeš. Vím i kolik, ale to ti neřeknu. Potíže jsi měl, protože jíš často jídla z kňoura, kterého jsi při minulém úplňku na Velké straně postřelil. Dostal to na měkko a trvalo hodiny, než zhasnul. Mezitím mu tkáně zaplavily látky ze žláz s vnitřní sekrecí. Tepelná úprava je nezničí a po pozřetí tě stimulují, jako by tobě samotnému šlo o život. Z toho pramení neklid, bušení srdce a vyšší krevní tlak. Až půjdeš příště lovit, vykašli se na to, že ranou na komoru poškodíš plecka a miř přímo na srdce."

Chvíli se pásl na překvapeném výrazu. "Divíš se, co všechno vím?"

"Hlavně žasnu, jak ses trefil. Co Holanďan vyhodil starou z jézedé, kterému teď říkají Eurofarm, pořád něco kuchtí a někdy máme chodů jako na zámku."

"Maier je na tom hůř. Játra má samou bouli a od toho jsou v břiše výpotky. Když nepřestane chlastat, bude tu půl roku, jinak rok. Dokázal bych ho vyléčit, ale to bych si musel vzpomenout na fígl, kterým radili rakovinu léčit. Snažím se, ale když už se zdá, že to mám, hlava se zasekne stejně, jako když si  představuji nekonečnost vesmíru."

Peřina vytáhnul z kapsy zmuchlaný kapesník a otřel zpocené čelo. "To samé teď potkalo i mojí."

"Nadarmo se neříká, že nevědomost je požehnání."

"Neměl bys to zveřejnit?"

"Raději se přidám k těm, kteří to řeknou jenom nejbližším. Lepší, jak skončit v ústavu spolu s těmi, kteří prozření pokládali za svaté poslání. Bible taky radí, aby se perly neházely sviním."

"Mají zdražovat škodovky a tak chceme  koupit nové. Myslíš, že tu budu ještě dost dlouho, aby to mělo smysl?"

"Když se v něm nezabiješ, tak po tobě zbude veterán."

Spokojeně se usmál a vzal za kliku.

"Co ji mám říct, až se bude ptát, co je s tebou?"

"Mlč a kývej. Dělám to tak od svatby."

Když za sebou zavíral dveře do dvora, doprovázela ho ustaraným pohledem a pro sebe mumlala: "Aby to tak bylo nakažlivý."