Benešovy dekrety.

"S okamžitou platností a bez náhrady se konfiskuje pro účely pozemkové reformy zemědělský majetek, jenž je ve vlastnictví všech osob německé nebo maďarské národnosti, bez ohledu na státní příslušnost." Výjimku tvořili jen ti, kterým příslušná komise potvrdila aktivní účast při boji za osvobození ČSR.

Tehdy u nás žilo na tři milióny Němců a pár set tisíc Maďarů. Byli soustředěni na území kolem německých, rakouských či maďarských hranic. Po odsunu, který následoval po konfiskaci, se opuštěné Sudety, staly předmětem rabování. Co se dalo, to se odvezlo, domy bohatších vysídlenců se rozbily při hledání ukrytých rodinných šperků a úspor a časem se do Sudet nastěhovaly rodiny ze Slovenska či nemajetných Čechů. Dokonce i po 40 letech, kdy se otevřely hranice, byly po přejezdu hranic ještě vidět následky Benešových dekretů ve zpustošenosti pohraničí. Sám jsem byl v Piešťanech svědkem rozhovoru, ve kterém německý odběratel porovnával pocit po přejezdu českých hranic u Rozvadova a slovenských hranic u Bratislavy, a to samozřejmě ve prospěch našich východních sousedů.

 Češi se Slováky dekrety přivítali nejen jako odplatu, ale i jako příležitost ke zbohatnutí. Za pakatel si nakoupili polnosti, o které však díky ironii či spravedlnosti osudu,  zanedlouho združstevňováním zase přišli. V pohraničí se vytvořily Státní statky a jejich majetek po roce 1989 lacino vykoupili z politických kruhů nastrčení šibalové, kteří dobře věděli, že zpásané či mulčované louky využijí k inkasování nemalých dotací od státu.

Pro Česko i Slovensko jsou zmíněné dekrety noční můrou. Před každým osudovým rozhodnutím si na ně vzpomeneme. Jen jsme se odtrhli od RVHP a Varšavské smlouvy, už jsme museli rozhlašovat, že na dekrety si sáhnout nedáme, to samé před vstupem do EU a teď i před podpisem Lisabonské smlouvy. 

Na otázku proč, je jednoduchá odpověď . Víme, že nebyly v pořádku a jejich stigma neseme v duši, jak Němci 2. světovou. Oko za oko, zub za zub. Vy jste Čechy vyhnali ze Sudet, my vás vyhnali z celého území. Vinen nebo nevinen, nás nezajímalo. Jsi Maďar, či Němec? Šup s tebou do jedné popelnice a s tou hop přes hranice.

Zůstává nezodpovězenou otázkou, do jaké míry byly tzv. Benešovy dekrety jen plodem poválečné atmosféry, diktátem Moskvy, nebo snahou čsl. představitelů o jednodušší vládnutí.  Omilostnění těch, co se zúčastnili boje za osvobození ČR byl jen chabý pokus o zmírnění spáchané křivdy. Bylo to stejné, jako kdyby po listopadu 1989 byly vyhlášeny "Havlovy dekrety", omilostňující pouze disidenty a ostatním se zkonfiskoval majetek a vyhnali se do Ruska.

Zodpovědný rodič se odpůrcem vládnoucího režimu nestane. Proto je rodina základem státu. Jejím posláním je co nejlépe žít a podobné žití připravit i potomkům. Rodiče se přizpůsobí jakémukoliv režimu, skloní hlavu pod Hitlerem, Gottwaldem, Husákem či Havlem a projevují vděčnost za práci, kterou vydělají peníze na přežití a velebí vůdce, který jim to usnadní.

Benešovy dekrety se zrušit nedají. Není autorita ani síla, která by dnes dokázala posoudit, kdy došlo ke křivdě a kdy k zaslouženému potrestání. Stejně jako nám světové galérie nevrátí za třicetileté války ukradené umělecké předměty. Omluvit se neprávem vyhnaným, by se však se vší oficiálností udělat mělo. Omluvit a vydeletovat.