65 miliard nebo milionů?

Vracím se ke včerejšímu blogu, kde mi v diskuzi vysvětlil šéf Romea, že stát na začlenění Romů dal tisíckrát méně, než uvedla MF Dnes. Pokud jsem chlap, mám to opravit.

Řediteli Romea jsem odpověděl, že pokud je on chlap, tak přizná, kolik jeho agentura dostává na činnost od státu a kolik si z toho on odsype do kapsy. Ačkoliv do té doby s vervou diskutoval, poté se odmlčel.

Prolistoval jsem dnešní vydání MF a omluvu za chybu jsem nenašel. Přesto i  bez MF Dnes připouštím, že 65 miliard na začlenění jsou do nebe volajícím nesmyslem, stejným jako šedesát pět milionů.

Stálo by za zamyšlení, zda redaktor třeba údaj nezaměnil s částkou, která se každoročně vydává ze státní kasy na toto etnikum. Ani to však šedesát pět miliard být nemůže, uvážíme-li, že naprostá menšina z nich žije z dávek, ve vězení, kde každý vězeň ročně přijde státní kasu na 400 tisíc korun se téměř nevyskytují, a jen minimum z nich si přilepšuje drobnými krádežemi, tudíž i počet policistů a soudců, které zaměstnají, je zanedbatelný. Naopak pomáhají k vyšší zaměstnanosti Čechů, uvážíme-li kolik asistentek muselo být přijato do škol, aby jim pomohlo se studiem.

V žádném případě se však nejedná jen o Romy a Česko. Celý evropský sociální systém dospěl postupně ad absurdum. Příčina je všude stejná. Pokud chce politická strana vyhrát, musí pro svůj program získat většinu voličů a tou v žádné zemi nejsou boháči, ale ti ostatní. Ti, kteří slyší na kočárkovné, pastelkovné, pobyt v nemocnicích all inclusiv, bezplatné školství a zdravotnictví atd. 

Ze sociálních dávek se postupně stal samozřejmý nárok lidí odmítajících vydělávat si na život prací. Plošně uplatňovaná sociální politika vytvořila ze zahálky výnosnou profesi a přirozeně vyvolává nechuť ke vzdělávání a k práci jako takové. Následkem neúměrně štědré sociální politiky jsou i dlouhá procesí mířící, jak zástup mravenců k převržené cukřence, do nejbohatších zemí.