Puč proti Bidenovi, sex s gaučem a útoky žraloků

Odsouzení, výměna kandidáta, pokusy o atentát, dvě strašidelný vystoupení v debatě… A přesto všechno se v americkém prezidentském klání vlastně nic nezměnilo a podobně jako na jaře není vůbec jisté, kdo vyhraje.

Vezměme to ale pěkně od začátku, tj. tím, proč Biden vlastně znovu kandidoval. Vždyť původně do minulých voleb ani nechtěl jít a ještě v dubnu 2020 prohlásil, že bere sám sebe jako přechodného kandidáta. V několika dalších rozhovorech to sice dost rozmělnil, ale i vzhledem k jeho věku spousta lidí čekala, že po čtyřech letech předá štafetu někomu mladšímu.

Hlavním důvodem, proč to neudělal, je zřejmě nominace Trumpa. Biden ho od počátku bere (naprosto správně) jako ohromnou hrozbu jejich demokracii a podobně jako ostatní nepředpokládal, že politicky přežije porážku a snahu zvrátit výsledek voleb, aby zůstal u moci. Biden si navíc dává za vinu Donaldovu výhru nad Hillary, protože se nechal přesvědčit, aby nekandidoval, a zabránit Trumpovi v návratu do Bilého domu bere jako svoji povinnost. Svou roli ale jistě sehrály i další faktory, jako jeho ego nebo legislativní úspěchy, kterých dosáhl i přes zablokovaný Kongres.

Primárky

Svoji stranu tím dostal do prekérní situace. Proti úřadujícímu prezidentovi totiž obyčejně v primárkách nikdo nekandiduje. Vyhrát je mnohem těžší a navíc historická zkušenost (Kennedy vs Carter, Reagan vs Ford nebo Buchanan vs Bush st.) ukazuje, že to nekončí dobře. Věrohodný kandidát rozdělí podporu voličů a sníží vítězi výsledek v hlavních volbách v listopadu. Ten efekt je sice malý (přesně ho kvantifikovat je nesmírně obtížné), ale proč to riskovat, když minule rozhodlo 44 tisíc hlasů a alternativou je Trump. A tak Biden o nominaci nemusel nijak bojovat přestože dvě třetiny voličů nechtěly opakování jeho souboje s Trumpem. Joe rutinně získával přes 90 procent hlasů a třeba v New Hampshire vyhrál i když nebyl na hlasovacích lístcích.

Na republikánské straně to byla ještě větší komedie. I přes masivní snahu médií to zakamuflovat bylo od začátku jasné, že nominaci získá Trump. V plné nahotě se to ukázalo v okamžiku, kdy byl Donald uznán vinným z 34 trestných činů. Místo aby tenhle dárek, co jim spadnul do klína, ostatní kandidáti využili proti němu, tak se začali předhánět v tom, kdo mu víc vyjádří podporu. Podobně si podkopali i další silný argument proti Trumpovi, totiž že projel předchozí volby. Tenhle útok šel přitom použít i v kontextu jejich lží, jak ve skutečnosti vyhrál. Stačilo říct, že Donald je tak slabý, že si prezidentskou sesli nechal od ospalého Bidena ukrást. Ale na to nikdo z nich neměl odvahu.

Alespoň můžeme konečně přestat předstírat, že Trumpova nenávistná rétorika emulující Hitlera, jeho urážky, lži, otřesné chování a skandály (viz např. další odsouzení, tentokrát za znásilnění) jsou něco, co jeho stoupenci jen tolerují kvůli programu, který prosazuje. To byla teze kampaně Rona DeSantise — prezentovat se jako víc kompetentní a uhlazenější Trump bez negativ, co by jeho podporu stahovaly dolů. Jak imploze ambicí floridského guvernéra ukázala, tak to jsou naopak hlavní Donaldovy taháky. Jistě, DeSantis sám nadělal spoustu bot, viz např. zpackaný start jeho kampaně na Twitteru, ale faktem zůstává, že voliči o „odtučněného“ Trumpa nestojí. Obzvlášť když mohou hlasovat pro plnou verzi.

Trumpovo odsouzení také znovu potvrdilo, že jeho bonmot o tom, že může zastřelit člověka a neztratí voliče, nebyla žádná fikce. Ještě na jaře nás spousta chytrých hlav přesvědčovala, že rozhodnutí soudu a respekt k zákonu má u republikánů ohromný vliv a kriminálníka volit nebudou. Po vynesení rozsudku se stalo to, co pokaždé. Celá strana se za něj postavila, jeho příznivci opět posunuli branku jinam a někteří dokonce nosí čepice a trička s nápisy „hrdě volím zločince“. Jeho vlastní šéf Bílého Domu John Kelly a předseda náčelníků generálního štábu Mark Milley mohou stokrát zopakovat, že Trump je fašista do morku kostí a nebude to mít žádný vliv. Neexistuje nic, co by Donald mohl udělat, aby ztratil jejich podporu. Je to kult.

Debata a odstoupení Bidena

A pak přišlo velké překvapení. Debata obou kandidátů na konci června ještě před jejich oficiálním potvrzením. Biden do ní šel v mírné nevýhodě, protože vzhledem k průzkumům potřeboval zabodovat. Nervozitu demokratů zvyšovala dlouhodobá snaha republikánů prezidenta vykreslit (chytře sestříhanými, popř. přímo zmanipulovanými nahrávkami) jako senilního uslintaného starce kombinovaná s Bidenovou schopností plácnout totální blbost. Ostatně, jeho přezdívka je mašina na přešlapy. Už před 37 (!) lety při jeho první kandidatuře na prezidenta o něm magazín Times napsal, že „jeho největší předností a zároveň přítěží jsou jeho ústa“. Na rozdíl od Trumpa však očekávání veřejnosti vůči němu nejsou nulová a tak hrozilo, že by svým šancím na obhájení mandátu mohl uškodit.

Joe je místo toho doslova pohřbil. Takový výbuch nečekal nikdo, zvlášť když ještě při projevu o stavu Unie v březnu působil celkem normálně a ani zpráva o jeho zdravotním stavu z února nenasvědčuje, že byl měl jakékoliv kognitivní problémy. Podle lidí z okolí to vypadá, že největší vliv měly dlouhé lety přes Atlantik a prezidentovy problémy se spánkovou apnoí. Ale o tom už nemá cenu spekulovat. Důležitější je, že Biden pochybnosti voličů o svém zdravotním stavu a schopnosti zastávat úřad mnohokrát zesílil. Kromě toho, že působil jako křehký a unavený stařec (co se proboha stalo s jeho hlasem?), tak nedokázal efektivně prodat svoje čtyři roky v úřadu ani otočit pozornost na Trumpa. Místo toho mluvil o Ukrajině a semknutí NATO a opakoval jaký je Donald lhář. Obojí je americké veřejnosti úplně buřt. Posledním hřebíkem do rakve jeho druhého prezidentského období pak bylo několik následujících dní. Místo toho, aby jeho kampaň zorganizovala mediální blitzkrieg a ukázala, že výpadek v debatě byla skutečně jen jedna epizoda a ne trend, tak se Biden v médiích objevil až o týden později v rozhovoru na ABC. Vypadalo to, že sami panikaří a neví, co dělat.

Mimochodem, naprosto nechápu rozhodnutí CNN zakázat moderátorům upozorňovat na lži a dezinformace od kandidátů. Proč vůbec pořádat debatu, v které mají moderátoři svázané ruce a účastníci mohou plácat sebevětší blbiny? Speciálně v okamžiku, kdy jeden z nich je patologický lhář. Bylo naprosto neskutečné dívat se na Danu Bash, jak Trumpovi děkuje po jeho prohlášení, že demokraté zabíjí děti po porodu (doslova „připraví o život dítě v osmém měsíci, v devátém měsíci a dokonce i po narození“).

Další týdny tlak na Bidena i chaos v jeho straně sílil až nakonec 21. července složil zbraně a v boji o úřad podpořil svoji viceprezidentku Kamalu Harrisovou. Ta následně předvedla, že není žádné politické ořezávátko. Během pár dní získala podporu od klíčových postav včetně potenciálních soupeřů o nominaci, celou stranu sjednotila a vlila ji do žil nečekanou dávku optimismu a nadšení. Stačí se podívat na rozesmátého předsedu senátu Chucka Schumera když deklaroval viceprezidentce svoji podporu. Kampaň Harrisové získala během prvního týdne 200 milionů dolarů a naverbovala přes 170 tisíc dobrovolníků. Najednou to vypadalo, že demokraté nepůjdou do voleb jak ovce na porážku.

Přestože Bidenovo odstoupení bylo po prezidentské debatě jednou z reálných variant a představitelé strany o něm mluvili čím dál hlasitěji, tak republikány a Trumpův tým vývoj událostí nachytal na švestkách. Obětování vlastního ega a ambic pro dobro ostatních je pro ně očividně naprosto cizí koncept. K dovršení smůly byla celá jejich kampaň okolo prezidenta postavená. A tak Goebbelsova reinkarnace Stephen Miller například na Fox News křičel jak je to nefér když za agitaci proti Bidenovi už utratili desítky milionů, Donald o něm sám další týdny mluvil jako by byl stále kandidát a stýskal si, proč s ním do debaty chodil a k celé šlamastice tak přispěl, a na Fox News nedokázali během prvního dne přijít s lepším útokem, než že Harrisová chce zakázat plastová brčka.

Republikáni nakonec zakotvili u narativu, že nasazení Harrisové byl nedemokratický puč, kdy elity strany a bohatí dárci v pozadí vybrali kandidáta bez ohledu na přání voličů. Kromě toho, že cílem těch žvástů je normalizovat Trumpův pokus o zvrácení posledních voleb, tak je to pěkná blbost:

• Biden kandidaturu složil sám a zůstává v úřadě (tj. ani to nesplňuje definici puče).
• Sponzoři nechtěli v jeho kampani topit další prostředky, protože směřoval k jasné porážce.
• Voliči od začátku prosili o někoho jiného.
• V souboji o nominaci neměl věrohodného soupeře.
• Primárky probíhaly v první třetině roku kdy vypadal ještě normálně.
• Po debatě chtěly dvě třetiny demokratů, aby odstoupil.
• VP zaskakuje za prezidenta, který nemůže vykonávat svoje pravomoci. Bidenovi by na konci mandátu bylo 86. Spousta voličů při hlasování určitě počítala s možností, že ho Harrisová bude muset zastoupit.
• Na výběr jiného kandidáta nebyl čas.

Osobně jsem byl překvapen tím, že demokraté poslechli svoje voliče a po dlouhé době udělali něco, co zlepšilo jejich šanci na úspěch. Poslední bod je ale důvodem, proč mi přišla nevhodná vlna chvály Bidenovi za to, jak se nezištně obětoval. Jistě, dobrovolně se vzdal moci, resp. (mizivé) šance ji dál držet. Ale tím že se o nominaci vůbec ucházel a po debatě dlouho lavíroval se svým odstoupením, tak zajistil, že nikdo jiný než Kamala ho nahradit nemohl. Uspořádat navrhované „mini-primárky“ bylo naprosté sci-fi a otevřený sněm se ukázal také jako neprůchozí, protože všichni potenciální protivníci se za Harrisovou takřka okamžitě postavili. Jejich podpora byla primárně uznáním logistických výhod, které získala převzetím Bidenova volebního aparátu. Efektivní prezidentská kampaň totiž vyžaduje nejen spoustu času a peněz, ale také infrastrukturu (kanceláře, zaměstnance, dobrovolníky) v mnoha státech. Tohle nikdo jiný neměl k dispozici. Harrisová je sice mnohem lepší kandidát než např. na jaře 2020, ale i tak jde strana do velkého rizika, když do voleb vysílá někoho neprověřeného primárkami. Díky, Oba… Joe!

Kromě novinářů zaznívala rétorika o puči i od další skupiny, loajálních Bidenových příznivců (např. senátor Fetterman) či přímo lidí z jeho nejužšího kruhu (bývalý šéf Bílého domu Ron Klain). Ti přidávají argument, že vykašlat se na někoho kvůli jedné hloupé debatě je ostuda a navíc Joe byl pozadu jen o pár procent a jistojistě by ztrátu dohnal, nebýt těch nevděčných darebáků, co ho vyšoupli!

Jsou to žvásty. Za prvé, Biden byl už před debatou v mnohem horší situaci, než se nám Ron a spol. snaží nakukat. Ve všech rozhodujících státech se v průzkumech díval Trumpovi na záda přestože jeho kampaň utrácela násobně vyšší částky (např. v červnu byl poměr vynaložených prostředků 6:1). Jejich sdělení/komunikace směrem k voličům nefungovala a Joe sám nebyl schopen účinně obhájit svoje znovuzvolení. I samotný nápad uspořádat prezidentskou debatu v červnu, ještě před formálním potvrzením obou kandidátů ukazuje, jak jim teklo do bot. A za druhé, ta debata byla klíčovým prvkem jejich strategie jak se dostat zpátky do hry. S předpokládanou sledovaností kolem 50 milionů voličů to byla obrovská (a do podzimní debaty i jediná) příležitost, jak se dostat do fragmentovaného mediálního prostoru a otočit světla reflektorů na Trumpa. Tím, že ji prošustroval, Biden zpečetil svůj osud.

Atentát na Trumpa a volba VP

Ještě předtím než Biden odcválal do západu slunce, tak si Trump prošel náročným týdnem. Poslechl si notičky od Putina, co mu přivezl Orbán, přežil nudný volební mítink v Ohiu a na sněmu představil nový módní doplněk a nakonec i svého viceprezidenta. No dobře, tak vážně.

Pokusem o atentát na Trumpa se nemá cenu moc zabývat. Nic vážného se mu nestalo, pachatel vypadá jak další Hinckley a to, že byl registrovaný republikán, dopředu zneutralizovalo většinu GOP rétoriky. Mini polštářek, co Donald nosil na uchu, byl sice vděčným terčem vtipů, ale na volby to nemělo velký vliv. U členů Trumpova kultu to posílilo přesvědčení, že je z nebe seslaným spasitelem a ostatní si oddechli, že se z něj nestal mučedník. Ale dost mě pobavily rozhořčené hlasy republikánů překvapených tím, jak rychle veřejnost, znecitlivělá vůči ozbrojenému násilí, na atentát zapomněla. Očividně nejenom střelby ve školách jsou součástí života, přes které se musíme přenést . Thoughts and prayers, kluci!

Výběr viceprezidenta byl mnohem důležitější. V posledním kole zůstali Trumpovi tři uchazeči: guvernér Severní Dakoty Doug Burgum a senátoři Marco Rubio (Florida) a JD Vance (Ohio). Obvykle se tvrdí, že do volby promlouvají tři hlavní faktory:

• snaha zmírnit nějaký extrém nebo nedostatek (politický veterán Biden vyvažoval mládí a nezkušenost Obamy),
• zvýšení atraktivity u konkrétní skupiny voličů (pobožný Pence jako Trumpova vějička evangelíkům) nebo
• případná výhra ve státě odkud VP pochází.

Ve skutečnosti se vliv dvou posledních bodů přeceňuje. Ale i bez nich pro mě Vance, na kterého Donald nakonec ukázal prstem, vycházel nejhůř. Rubio se svým kubánským původem mohl kompenzovat Trumpův latentní rasismus a má fůru zkušeností ze zahraniční politiky. Burgum zase svým klidným a rozvážným vystupováním působí jako opak rtuťovitého a nepředvídatelného Trumpa. Vance je Donaldův mini klon a přináší tak akorát peníze od miliardářů, kteří ho sponzorují. Jak ukazuje jeho podprůměrný výsledek v senátním klání, tak jeho papírově největší přednost, osobní příběh a skromné počátky v Ohiu, na voliče moc nefunguje.

Ale nejspíš rozhodlo to, co vždycky, tj. vzájemná chemie a jak kandidát zapadá do strategie konkrétní kampaně. Trumpovi se líbí a vybíral ho v momentě, kdy si všichni mysleli, že ho nic nemůže zastavit. Možná mělo vliv že se JD netají tím, že by 6. ledna dal přednost Trumpovi před Ústavou a necertifikoval výsledky voleb. Nebo to, že podobně jako Donald normalizuje makeup pro muže? O pár týdnů později, když se volební prognózy po výměně Bidena za Kamalu opět vyrovnaly a JD předvedl několik… ehm… suboptimálních výroků a vystoupení, i poradci Trumpa anonymně přiznávali, že tahle samolibá volba, jejíž cílem bylo nabudit jejich voliče, byla možná krokem vedle. Svědčí o tom i průzkumy veřejného mínění, v kterých Trumpův VP zaznamenal nejhorší výsledky za několik posledních dekád.

Vance na mítinku. „Jediný člověk tleská.“ Ⓒ C-SPAN (c-span.org)

Vance je bezpáteřní oportunista, který dokáže bez mrknutí oka otočit o 180 stupňů (můžete si oddechnout, Donald už není Hitler) nebo změnit celou svoji identitu. Malá ochutnávka jeho aktuálních názorů: kariéra je pro ženy cesta k utrpení, po menopauze jsou dobré tak akorát na hlídání vnoučat a oběti domácího násilí by se podle něj neměly rozvádět. Bezdětní jsou sociopati, kteří ho znepokojují, přídavky na děti zase „třídním bojem proti normálním lidem“ a ateisté a agnostici nemají žádný hodnotový systém. Ju a samozřejmě chce zákaz potratů bez jakýchkoliv výjimek… Něco mi říká, že speciálně poznámky o lidech, co nemají děti, si bude pamatovat každý, u koho to nebyla svobodná volba nebo měl s početím problémy. Bohužel pro Trumpa se JD za řečnickým pultíkem také předvedl jako neinspirativní a nudný rétor, který nedokáže s lidmi navázat kontakt natož je strhnout. Po jeho bizarní epizodce v obchodu s koblihami není těžké vidět, proč se rozšířila fáma o tom, že měl sex s gaučem. Nejlepší reakci předvedl asi Stephen Colbert, který v odpovědi na lži, co Vance bezostyšně šíří, odhodil rukavice a vysvětlil proč to není pravda (pro ty co nevládnou anglicky: ED Vance).

Každopádně se mi líbí, jak je podle pravičáků Harrisová nastrčená loutka, zatímco Vance, za jehož raketovým vzestupem stojí miliardář Peter Thiel, rozhodně NENÍ trojský kůň libertariánů ze Silicon Valley. Thiel, který si mimochodem myslí, že „svoboda a demokracie nejsou slučitelné“, financoval Vancovu kariéru od samých počátků v investičních firmách v Kalifornii až po jeho senátní kampaň v Ohiu. Podobně další člen tzv. „Paypal mafie“, Elon Musk, nasypal do Trumpova zvolení jen od července do půlky října 118 milionů dolarů, pomáhá jeho kampani v klíčových státech organizováním přímého oslovování voličů a dokonce je uplácí milionovými šeky. Kam se hrabe Soros!

Kampaň Harrisové

Zatímco se Donald vzpamatovával z toho, že Bidena nikdy ve volbách neporazí a místo lehárka až do listopadu bude muset v kampani ještě pořádně zabrat, tak u Harrisové bylo napilno. Přípravy a rozjezd prezidentské kampaně normálně trvají dlouhé měsíce, během kterých se kandidát a jeho tým schází s poradci a stratégy, na mítincích ladí projevy, zkouší, které reklamní spoty u elektorátu fungují, budují infrastrukturu… Jen samotný výběr viceprezidenta obyčejně zabere dva až tři měsíce. Harrisová to všechno musela zvládnout během tří týdnů, protože do voleb zbývalo jen 107 dní.

Ale ani tahle demonstrace politické obratnosti nezabránila Trumpovi v tom, že o ní mluví jako o „DEI“ kandidátce, tj. že je blbá jako tágo a kariéru má jen díky barvě kůže, popř. (protože je ženská) posteli. Pro něj i spoustu republikánů je naprosto nepochopitelné, že by se někdo podobný mohl na tak vysokou pozici dostat díky svému umu, talentu a tvrdé práci. Odpověď Kamaly byla z mého pohledu naprosto famózní. Na rozdíl od všech ostatních za posledních devět únavných let nezačala mluvit o tom, jaký je Donald rasista a tím mu zamezila v zabrání zpravodajského cyklu.

Tohle je Trumpův modus operandi: plácne něco otřesného/skandálního, všichni se toho chytí a pak se v médiích nerozebírá nic jiného dokud nevytasí další nehoráznou věc. A tak pořád dokola. Celá kampaň je pak o něm. Napadají mě tři důvody, proč to dělá. Za prvé, v urážkách má černý pásek a ta taktika parádně funguje. Clintonová měla stovky stran propracovaných plánů, o co bude v úřadu usilovat, a nikoho z novinářů to prakticky nezajímalo. Za druhé, líbí se to jeho příznivcům a jejich potlesk a adorace je pro Donalda jako maligního narcise velkou motivací. A konečně, jak se ukázalo, když se vysmál zbytku strany zoufale prosící, ať s osobními útoky přestane, on nic jiného v rukávu nemá.

Harrisová se do téhle pasti nechytla. Řekla, že to bylo hulvátské prohlášení, co rozděluje společnost, ale že to není nic nového, že jsme to už všichni během posledních let slyšeli mockrát a že tohle je přesně důvod, proč musíme otočit list. Trump patří do minulosti a místo toho je potřeba se dívat dopředu. Tahle perspektiva u lidí rezonuje do té míry, že přestože to nebylo původně v plánu, tak se věta „Nevrátíme se zpátky“ stala jedním ze sloganů kampaně. Tím, že je Kamala navíc o generaci mladší než Biden i Trump, tak se ji podařilo otočit dynamiku celého klání: pro voliče reprezentuje změnu přestože je to ona a ne Donald, kdo teď sedí v úřadu.

Tim Walz jako VP

Kromě toho, že Kamala musela co nejrychleji definovat svoje hodnoty a sama sebe (aby to za ní neudělal Trumpův tým), tak potřebovala vybrat svého viceprezidenta. Slibných kandidátů bylo několik:

• guvernér Kentucky Andy Beshear, který nabízel ideovou rovnováhu,
• senátor Mark Kelly, který by kromě toho mohl pomoci získat Arizonu,
• Josh Shapiro, velmi populární guvernér klíčové Pensylvánie a
• guvernér Minnesoty Tim Walz.

Do finálního kola se probojoval Walz a Shapiro, i když proti jejich volbě hovoří několik důvodů. Shapiro například nevěří na dvoustátní řešení v případě Izraele a Palestiny, během protestů kvůli Gaze si neodpustil několik nešťastných výroků a vypadá, že má i další kostlivce ve skříni. Také mu nejspíš nepomohlo, že podle zákulisních informací chtěl být jednou z hvězd kampaně. Walz zase není u republikánů v Minnesotě nijak populární a spousta lidí mu doteď vyčítá, jakým stylem zvládl protesty kolem smrti George Floyda.

Podobně jako u Trumpa a Vance si myslím, že nejdůležitější bylo, jak Harrisové každý z kandidátů sedl a jak zapadal do jejich strategie. Shapiro jim mohl pomoci získat nerozhodnuté středové voliče, Walz zas vyburcovat jejich příznivce a zvednout volební účast. Harrisová zvolila druhou možnost.

Walz je autentický, pochází z venkova, je bývalý učitel a trenér fotbalu, sloužil u Národní gardy a sám vlastní zbraně. Těžko z něj druhá strana udělá člena liberálních elit odstřiženého od normálních lidí. Kromě toho má dobré komunikační schopnosti a zavedl několik populárních opatření (rodičovská dovolená, přísnější kontroly při nákupu zbraní, kodifikace práva na potrat v zákonech), které Kamala prosazuje. Walz byl také jedním z kongresmanů, který riskoval kariéru hlasováním pro ACA (tzv. Obamacare). Při telefonátu s Obamou to (podle osazenstva Barrackova Bílého Domu) okomentoval slovy „Proč kandidovat, když vám jde jen o to, abyste zůstali ve funkci?“

Mimochodem, většina českých médií rozhodnutí zredukovala do dvou variant: podle první bylo klíčové, že Walz přišel s myšlenkou používat pro MAGA republikány nálepku „divných“ lidí, zatímco ta druhá říká, že zásadní roli sehrál antisemitismus demokratů. V Respektu Jiří Sobota dokonce explicitně upozorňuje, že Shapiro je Žid. Jasně, demokraté jsou antisemité a přes židovský původ potenciálního VP a jeho podporu Izraeli nejede vlak. A proto jsou nadšení z Harrisové, jejíž manžel je také Žid, která stejně jako Biden stoprocentně podporuje Izrael bez ohledu na americké a mezinárodní právo a se zástupci voličů s arabským a palestinským původem se odmítá byť jen setkat. Netvrdím, že např. Shapirovy výroky k rozhodnutí Harrisové vůbec nepřispěly. Ale tvářit se, že tohle rozhodlo, zvlášť když vezmeme v potaz její pozici, je srandovní. Speciálně o Respektu jsem měl mnohem vyšší mínění.

Čím víc debat, tím víc Adidas

Pokud byl Bidenův výkon v debatě ten nejhorší ve známé historii vesmíru, tak to, co předvedl Trump v září na ABC, nebylo o mnoho lepší. Vypadal nepřipraveně, nedokázal se držet tématu, sršel vztekem a párkrát měl dokonce problémy dát dokupy koherentní větu. Za mě nejlepší moment nastal, když Donald znovu vytáhl lež o tom, jak demokraté popravují mimina po narození. Moderátorka Linsey Davisová na rozdíl od zbabělců na CNN suše opáčila, že to není legální v žádném státě. Vidíš, Dano, jak to není vůbec ku... těžký?!

Trumpův tým věřil, že proti Kamale mají dostatek munice, ale Donaldova debatní strategie vyletěla komínem v okamžiku, kdy Harrisová zmínila, že z jeho mítinků lidé odchází před koncem. Od té chvíle to vypadalo jak když Mike Tyson boxuje s klukem z jeslí. Pokaždé, když mu nahodila další vějičku, tak na ni naletěl a znovu a znovu ukazoval, že je nejen naprosto posedlý domnělými křivdami, ale také jak neskutečně snadné je s ním manipulovat. Přes nervózní začátek tak Harrisová dosáhla přesně toho, co chtěla. Divákům dokázala nabídnout pozitivní vizi a jako bonus Trumpa ztrapnila. Její nejsilnější moment přišel když odpovídala na otázku ohledně potratů. Donaldovou nejlepší chvílí byla závěrečná řeč, ale ta je připravená dopředu. V samotné debatě se nedokázal držet stejného poselství a tak akorát inspiroval spoustu vtípků na internetu, ať už svým přiznáním, že po osmi letech chvástání pořád nemá plán pro zdravotnictví („Mám koncepty plánu“), nebo tvrzením, že migranti ve Springfieldu žerou domácí zvířata.

Že to byla z jeho strany tragédie věděl i Trump sám. Okamžitě po debatě utíkal za novináři do tzv. spin room (kam kandidáti nechodí), a zoufale tam vykládal, jak předvedl svůj nejlepší debatní výkon a vyhrál na celé čáře. Od té doby postupně prohlásil, že moderátoři na něj byli zlí, že by ABC měla vyhodit všechny zaměstnance a přijít o licenci a že Harrisová dostala otázky dopředu. V prezidentský debatě! Koho by napadlo, že se budou ptát na imigraci, potraty nebo stav ekonomiky…

Naštěstí se Donald z další debaty směle ulil, a tak následovala už jen ta poslední, mezi kandidáty na viceprezidenta. A byla to nuda v Brně. Vance akorát předvedl, čím je Trumpovi tak užitečný. Nejdříve se vyhnul dotazu moderátorů na ilegalitu a neústavnost jím preferované varianty z 6. ledna při certifikaci voleb a potom neodpověděl na přímou otázku od Walze, zda Trump vyhrál předchozí volby. Tohle samo o sobě by ho mělo diskvalifikovat z postu o který se uchází. Ale po debatě se všichni shodli, že ji vyhrál. To, jestli respektuje zákony, Ústavu nebo demokracii, je úplně šumák. Důležitější je, že má dobře padnoucí oblek, sebejisté vystupování a pokaždé dokázal Walzovi proklouznout mezi prsty (viz např. jejich výměna o potratech). Jeden z mála, kdo to viděl podobně jako já, byl Eric Lutz z Vanity Fair ve svém článku „JD Vance v debatě vyhrál — pokud ignorujete fakta“. To, jakým stylem dokáže Vance bez sebemenší námahy a uzardění chrlit lži, je vážně něco. Trump zachránil Obamacare, pokojně předal moc, JD nikdy nepodporoval federální zákaz potratů… Přišlo mě to jak sledovat psychopata, který vám s klidem vysvětluje, proč je to vaše vina, že se vám chystá ublížit.

Co může rozhodnout

Minulé volby rozseklo 44 tisíc hlasů ve třech státech a volební průzkumy naznačují, že teď to bude podobně těsné (poslední průzkum od Ann Selzerové tiše ignoruji). Věcí ovlivňující rozhodování voličů jsou samozřejmě tisíce, od frontálního útoku na práva žen, co republikáni předvádí, přes ceny v obchodech až po imigraci. Vypisovat je všechny je hloupost, ale i tak mi to nedá jich pár zmínit.

V několika státech jsou na hlasovacích lístcích tzv. spoiler kandidáti, jako např. Jill Steinová nebo Cornel West. Ani jeden z nich nemá sebemenší naději na úspěch. Jediný důvod, proč kandidují, je snaha odčerpat hlasy Harrisové a zajistit tak zvolení Trumpa. Původně k nim patřil i Robert Kennedy ml., ale pak se ukázalo, že Trumpovi odebírá minimálně stejně hlasů jako demokratům. Ke své smůle prošvihl termíny uzavření kandidátek a tak přes veškerou snahu na lístcích v Severní Karolině a Michiganu zůstane.

Dopad by mohly mít i následky hurikánů Helena a Milton. Spousta republikánů podle svojí nejlepší tradice nejdříve v Kongresu hlasovala proti financování pro Federální agenturu pro krizové řízení (FEMA), která podobné živelné pohromy řeší, a pak na Twitteru a v médiích brečela ať si Harrisová s Bidenem přestanou válet šunky a něco dělají. Kongresmanka za Floridu Anna Paulina Luna např. požadovala ať okamžitě uvolní peníze pro FEMu. To samozřejmě může udělat jen Kongres, v němž má většinu její vlastní strana. Podobně její kolega Matt Gaetz prosil jménem lidí na Floridě „ve vážné nouzi“ o polovičku toho, co Američani poslali na Ukrajinu. FEMA dostala na konci září přiděleno 20 miliard dolarů. Jak Gaetz tak Luna byli mezi 82 republikány, co hlasovali proti. Uvolnění dodatečných financí zablokoval šéf dolní komory a jejich spolustraník Johnson, podle kterého navýšení prostředků nebylo potřeba. Důležitější je, že měli další klacek na Bidena/Harrisovou.

Vliv bude mít asi i situace na Blízkém východě. Útok Izraele na Hizbaláh a invaze do Libanonu ukazuje, že Netanjahu nemá žádný zájem na uklidnění situace nebo dokonce příměří a udělá cokoliv, aby prodloužil válku a udržel se v premiérském křesle. Pozice Harrisové přitom ani předtím nebyla u části demokratických voličů, zejména Arabů a Muslimů jejichž populace v důležitém Michiganu čítá stovky tisíc lidí, nijak silná. Na konci září po ní chtěli příslib, že se změní US politika bezpodmínečné podpory Izraele nebo že US budou pod jejím vedením alespoň dodržovat mezinárodní právo. Naprosto trapné minimum, řekli byste. Harrisová to vyřešila tak, že se se zástupci tzv. Uncommitted hnutí odmítla setkat. Jeho vedení ji na oplátku odmítlo podpořit.

Velký efekt jistě maji dezinformace šířené pravicovou mediální mašinérií. Murdochova Fox news vyplatila 787 milionů dolarů za lži o předchozích volbách, ale kromě vyhození Tuckera Carlsona se nijak zvlášť nezměnila. Další stanice, Newsmax a OANN, jsou na úrovni severokorejské státní televize a sociální sítě jsou ještě větší žumpy. Nejhorší je, že to funguje: dvě pětiny republikánů např. věří tomu, že je možné legálně zabít dítě po jeho narození. Historkám Trumpa o migrantech ve Springfieldu žeroucích psy a kočky jsme se všichni nasmáli, ale v samotném městě jeho lži vedly k 34 výhružkám bombovým útokem a uzavření škol a nemocnic. Přestože JD Vance později v rozhovoru přiznal, že to byly všechno žvásty, tak tomu věří 46% republikánů a dalších 24% váhá. Ani sloupek republikánského guvernéra Ohia Mika DeWina v New York Times (NYT), v kterém migranty brání, nepomohl.

Ke všemu jsou jak Trump tak Vance schopní lhát naprosto o všem. Od celkem neškodných věcí typu kolik stojí plato vajec nebo jak na tom Trump byl ve škole, přes lži o zrušení práva na potraty a řeči, jak v Kalifornii Trump prohrál jen kvůli podvodům, až k naprostým šílenostem. Například že Harrisová jednala na jaře 2022 s Putinem, nedokázala zabránit invazi na Ukrajinu a chce zavést nábor do armády a poslat vaše děti do války (zdravíme Andreje Babiše). Nebo že ve školách se provádí operace pro změnu pohlaví… Tohle všechno je navíc okamžitě amplifikováno na sociálních sítích.

Trumpova cvičená opička Elon Musk se v tomhle směru může doslova přetrhnout. Nejen že všechny kraviny sdílí stovkám milionů lidí, kteří ho na Twitteru sledují, ale na konci srpna představil i novou verzi chatbota Grok, která z textového vstupu dokáže generovat fotorealistické obrázky. Podobných generátorů jsou spousty a Muskovi zaměstnanci ani nevytvořili další, pouze zaintegrovali již existující model Flux.1 od Black Forest Labs. Grok2 se ale od ostatních liší absencí jakéhokoliv filtru. Chcete obrázek Trumpa v nacistické uniformě nebo Harrisovou jako soudružku s rudou hvězdou na čele? Co takhle Taylor Swift ve spodním prádle? Nebo lidi jak cpou krabice falešných hlasů do volebních schránek? Nic z toho není problém.

Přitom třeba dezinformace a konspirační teorie okolo hurikánů rozdmýchaných Trumpem a jeho nohsledy (FEMA nemá peníze, protože je dostali ilegální migranti! Demokrati kontrolují počasí!) došly tak daleko, že výhružky smrtí dostávali už i meteorologové. Charlie Warzel v bezva článku v Atlantiku v této souvislosti upozorňuje na to, že lidé, co ty lži konzumují a dál šíří, nejsou bezmocní ignoranti, ale ochotní účastníci. Někteří i bezostyšně přiznávají, že je jim jedno, jestli jsou ty informace pravdivé nebo ne. Dezinformace jsou pro ně prostředkem jak si udržet své názory tváří tvář přesvědčivým důkazům o jejich nesprávnosti.

Poslední věcí, co má obrovský vliv jsou média samotná. Konkrétně jejich vytrvalá snaha Trumpa normalizovat. Naprostá většina novinářů se stále chová, jako by Trump byl typickým kandidátem ve standardním politickém souboji, a nepřipouštějí si, že celá jeho politická existence je postavena na tom, jak o něm reportují.

Jeden aktuální příklad za všechny — Trumpova odpověď v Ekonomickém klubu New Yorku na otázku jaký konkrétní zákon prosadí na podporu péče o děti, která stojí jejich ekonomiku přes 120 miliard: „No udělal bych to, a scházíme se… no víte, byl jsem, někdo, měli jsme senátora Marka Rubia a moje dcera, Ivanka, měla tak velký dopad na tenhle problém. Je to velmi důležitá otázka. Ale myslím si, že když mluvíte o takových číslech, o kterých mluvím, tak… protože péče o děti je péče o děti. Je to, nemohla… víte, je to něco, co musíte mít. V této zemi ji musíte mít. Ale když mluvíte o těchto číslech v porovnání s čísly, o kterých mluvím já, díky zdanění cizích zemí na úrovni, na kterou nejsou zvyklé, ale zvyknou si na ni velmi rychle. A nezabrání jim to v tom, aby s námi obchodovali, ale budou mít velmi výraznou daň, když budou posílat výrobky do naší země. Ta čísla jsou mnohem větší než jakákoli čísla, o kterých mluvíme, včetně péče o děti, takže to bude vyřešeno. Budeme mít - já, já se těším, že v poměrně krátké době nebudeme mít žádné deficity. Spolu s, ehm, redukcí, o které jsem vám říkal, pokud jde o plýtvání a podvody a všechny ostatní věci, které se v naší zemi dějí — protože musím zůstat u péče o děti, chci zůstat u péče o děti. Ale ta čísla jsou malá ve srovnání s takovými ekonomickými čísly, o kterých mluvím, včetně růstu. Ale růst také vzrostl jak je v plánu, o kterém jsem právě... o kterém jsem vám právě řekl. Budeme přijímat biliony dolarů, a přestože se o péči o děti mluví jako o drahé, relativně vzato není příliš drahá ve srovnání s čísly, která budeme přijímat. Vytvoříme tu neuvěřitelnou zemi, která si může dovolit postarat se o své lidi, a teprve pak se budeme starat o zbytek světa. Pomozme ostatním lidem. Ale nejdřív se postaráme o naši zemi. Jde o to, aby Amerika byla na prvním místě. Jde o to udělat Ameriku znovu skvělou. Musíme to udělat, protože právě teď jsme upadající národ. Takže se o to postaráme. Děkuju. Velmi dobrá otázka.“

Nechápu jak tohle někdo dokáže poslouchat, já bych si šel po pár minutách prostřelit hlavu. Nejvtipnější je, jak se uprostřed odpovědi koučuje, aby neodběhl jinam a zůstal u tématu. Pokud vám to z toho salátu není jasné, tak „čísla, o kterých mluví“ jsou peníze, které Spojené státy podle něj získají zavedením cel na veškerý import. Publikum, včetně lidí na pódiu, Donaldovi zatleskalo. Bylo to v EKONOMICKÉM klubu a někteří účastníci mají z ekonomie dokonce doktorát. Ale nikdo nahlas neřekl, že takhle cla absolutně nefungují nebo že jejich zavedení by vedlo k masivní inflaci.

A jak o tom reportovali v novinách? Zde je namátkou pár titulků:

• „Trump chválí cla a Williama McKinleyho před zprostředkovateli moci“,
• „Trump vyzývá k vytvoření Komise pro efektivitu, nápad prosazovaný Elonem Muskem“,
• „Trump ve svém významném ekonomickém projevu naznačil, že cla mohou pomoci vyřešit rostoucí náklady na péči o děti“ nebo
• „Trump chce ‚drastické reformy‘. S ořezáním výdajů státu má pomoci Musk“.

Akorát Washington Post (WaPo) se osmělil se svým „Trump nabízí matoucí plán jak platit za péči o děti v USA cly“. CNN do svého článku vytípla tři Donaldovy věty, které samy o sobě dávají smysl a zmohla se tak akorát na „někteří ekonomové mají obavy, že vyšší cla by mohly zvednout ceny, ublížit ekonomice a rozpoutat mezinárodní obchodní válku“.

Nebo ještě jedna ukázka, z jeho mítinku v Las Vegas v červnu: „Říkám: ‚Co by se stalo, kdyby se loď potopila svou vahou, vy byste byli v lodi a měli byste tuhle ohromně silnou baterii, která by teď byla pod vodou, a tamhle by byl asi deset metrů odtud žralok?‘ Mimochodem, v poslední době hodně útočí žraloci. Všimli jste si toho? Hodně žraloků. Dneska jsem se díval, jak to nějací chlapi zdůvodňovali. ‚No, nebyli vlastně tak naštvaní. Ukousli té mladé dámě nohu, protože neměli hlad, ale špatně pochopili, co je zač.‘ Tihle lidé jsou blázni. Řekl: ‚Se žraloky není žádný problém. Prostě jen nepochopili mladou plavající ženu.‘ Která byla opravdu vážně zraněna a další lidé také, hodně útoků žraloků. Tak jsem řekl: ‚Takže žralok je deset metrů od lodi, deset metrů nebo tady. Dostanu ránu elektrickým proudem, když se loď potápí a voda zaplaví baterii - loď se potápí? Mám zůstat nahoře na lodi a dostat zásah elektrickým proudem, nebo skočit vedle žraloka a nedostat ránu elektrickým proudem? Protože vám řeknu, že neznal odpověď. Řekl: ‚Tuhle otázku mi ještě nikdo nepoložil‘. Řekl jsem: ‚Myslím, že to je dobrá otázka. Myslím, že tou vodou prochází spousta elektrického proudu.‘ Ale víte, co bych udělal, kdyby tam byl žralok nebo by vás zasáhl elektrický proud? Vždycky bych bral zásah elektrickým proudem. Ke žralokovi se nepřiblížím. Takže to ukončíme. Ukončíme to pro lodě. Ukončíme to pro nákladní auta.“

Donald očividně ukončí dotace pro elektrická auta a lodě protože se bojí žraloků. Ale v tisku se opět všichni tvářili jako by se nechumelilo:

• AP: „Trump si stěžuje na svá čtecí zařízení na spalujícím mítinku v Las Vegas.“
• NYT: „Trump v Las Vegas apeloval na místní dělníky a vyhnul se zmínce o odsouzení“.
• CNN: „Trump na předvolebním mítinku v Las Vegas navrhuje zrušit daně ze spropitného“.

Říká se tomu sane-washing. Dobře to popsal Jeffrey Goldberg z Atlantiku: „Trump zní jako blázen, ale nemůže být blázen, protože kandiduje na prezidenta za jednu z hlavních stran. A ani jedna z nich by nenominovala někoho, kdo je blázen. A tak je naší [tj. novinářů] zodpovědností mírnit jeho rétoriku, hledat v ní jakýkoliv smysl, zlehčovat a racionalizovat jeho bizarní prohlášení.“

Na Bidenovi nebo Harrisové tisk nenechá nit suchou, ale s Trumpem všichni zachází v rukavičkách. A tak může na mítincích žvanit o žralocích a ráně elektrickým proudem, mužství Arnolda Palmera nebo Hannibalu Lecterovi a rukou úplně minout kliku u kabiny náklaďáku a ztratit rovnováhu, ale jeho mentální kapacity nikdo nezpochybňuje. Když se na setkání s občany, kde měl hovořit o svých ekonomických plánech, vykašlal na další otázky a 39 (!) minut se jen pohupoval do rytmu hudby, tak hodnocení médií bylo: „zvláštní“ (NYT), „poněkud podivné“ (WaPo), „improvizovaný koncert“ (AP) nebo „netradiční pojetí“ (idnes). Zkuste si představit, co by se dělo, kdyby tohle předvedl Biden.

Nebo si vemte reportování NYT. Jejich výkonný redaktor Joseph Kahn nechce být „propagandistickou odnoží“ Demokratické strany a zpravodajství utváří podle obav voličů (!). To, že je mohou různé entity, včetně zahraničních, formovat pomocí dezinformací, Kahna asi nenapadlo. Nebo možná mu nevadí riskovat, že se stane hlásnou troubou Kremlu. A tak např. na jaře místo objektivní analýzy schopností obou kandidátů zvládnout prezidentský úřad články poznamenávaly, že Trump má výhodu, protože voliči považují Bidena za příliš starého. Názorové stránky jsou kolikrát ještě horší. Trump má jen koncepty plánu, ale komentátoři debatují o tom, jak je Harrisová ještě nepřesvědčila, protože nezveřejnila svůj postoj k částečnému vlastnictví nerostných surovin na mořském dně.

Pomyslnou korunu tomu nasadil Washington Post když porušil půl století trvající tradici a odmítl podpořit jednoho z kandidátů. Generální ředitel William Lewis (bývalý zaměstnanec Murdocha zapletený do skandálu s hackováním telefonů královské rodiny) následně vysvětlil, že to je ve skutečnosti návrat ke kořenům a že chtějí být nezávislí zamezit obviněním z předpojatosti.

WaPo získal předloni Pulitzerovu cenu za sérii reportáží o 6. lednu 2020. A teď nedokáží podpořit Harrisovou kandidující proti Trumpovi, který to celé zpískal. Post se přitom za jiné kandidáty (v Marylandu, Virginii nebo D. C.) postavil a navíc své rozhodnutí oznámil den před setkáním Trumpa s představiteli firmy Blue Origin. Ta je závislá na kontraktech federální vlády a vlastní ji také Jeff Bezos. Je těžké to číst jinak než jako zbabělou kapitulaci před nejhoršími elementy republikánské strany. Ale něco mě říká, že tohle Bezosovi s Lewisem stejně nepomůže a pokud Trump vyhraje, tak s jejich novinami pěkně po Orbánovsku zatočí. Spoustě čtenářů to hnulo žlučí a přes 250 tisíc z nich zrušilo předplatné.

Jak to dopadne

Pokud se nestane nějaký zázrak a ani jeden z kandidátů nevyhraje výrazným rozdílem, tak všechno směřuje k opakování scénáře posledních voleb, akorát lépe připraveného. Praxe dělá mistry a republikáni se z minulého neúspěchu poučili. Do volebních komisí např. naverbovali svoje lidi a někteří jejich guvernéři zřejmě neumožní přístup federálních pozorovatelů z Ministerstva spravedlnosti k volbám.

Trump se večer po uzavření volebních místností prohlásí za vítěze. Zároveň jeho strana a stoupenci zaplaví sociální sítě spoustou dezinformací a zpráv o podvodech podložených max. tak obrázky z AI generátorů. Legitimitu těm žvástům dodají žaloby na průběh voleb, které klika okolo Trumpa začala podávat už před několika týdny. Volební komise a republikáni v Kongresu odmítnout ratifikovat výsledky. a o prezidentovi pak budou rozhodovat legislativy jednotlivých států, jejichž většinu drží Trumpova strana. V případě potíží může pohotově zaskočit i Nejvyšší soud. S Ústavou si poslední roky naprosto rutinně vytírá pozadí (viz např. Trump v US nebo zrušení Roe v Wade) a už jednou ukázal, že nemá problém vítězství shodit republikánům do klína.

Ale nezoufejte, tohle je jen jedna z variant. Trump může vyhrát i naprosto legitimním způsobem…