Azurové pobřeží 17. Vášeň jménem Villa Kérylos

Člověk se jen tak toulá po Azurovém pobřeží a najednou se ocitne v luxusní vile, jejíž zdi omývá moře. V magickém prostředí poloostrova Cap-Ferrat, kde je možné splnit si nejrůznější sny. Třeba v čase putovat do starověkého Řecka…

Antika na vlnách Azurového pobřeží

Stačí jediný krok přes práh a společenský ruch Azurového pobřeží jako zázrakem utichne. Mořský vánek sem sice fouká pořád stejně, ale najednou voní jinak – starým dřevem, mramorem a historií. Máte pocit, jako byste neprošli dveřmi, ale trhlinou v čase. Ocitáte se v honosném řeckém domě z 2. století před naším letopočtem… Všechno kolem je tak živé a netknuté, až se vám na malý moment zatají dech.

Přepadne vás zvláštní, až posvátný pocit, že jste vstoupili do soukromí někoho, kdo svůj domov opustil teprve před malou chvílí. Na podlaze se třpytí dokonalé mozaiky, stěny zdobí fresky bohů a vy tu stojíte jako fascinovaný host lapený v bezčasí. Vítejte ve Ville Kérylos, místě, kde se zhmotnil ten nejkrásnější lidský sen o návratu do starověkého Řecka.

Fascinující příběh za oponou

Příběhy mě vždycky zajímaly, tím víc, když jsou okořeněné touhou, dobrodružstvím, historií. Přesně to má v sobě také příběh Théodora Reinacha, renesančního člověka v pravém slova smyslu – byl to uznávaný archeolog, právník, historik, politik a překladatel, muž starověkému Řecku doslova oddaný. Antiku toužil prožívat všemi smysly a proto oslovil architekta Emmanuela Pontremoliho, aby mu navrhl villu v půvabné zátoce Beaulieu-sur-Mer. Architekt byl myšlenkou nadšený a v letech 1902–1908 ji s radostí realizoval.

Srdcem celé villy je peristyl, neboli vnitřní nádvoří, obklopené bílými mramorovými sloupy a freskami.

Dress code zvaný chitón

Pro svou řeckou vášeň dokázal Théodor Reinach neuvěřitelným způsobem nadchnout celou svou rodinu, takže když byla villa v roce 1908 dokončena, nestala se chladným muzeem, ale skutečným, živým domovem. Představte si rodinnou dovolenou na počátku 20. století, kde všichni odloží dobové korzety a obleky, obléknou si lehké řecké chitóny, obují sandály a večeří vleže na mramorových lehátkách. Přesně tak, jak to dělali athénští aristokraté. Théodore Reinach zkrátka nestvořil „jenom“ stavbu, stvořil pro své nejbližší (a samozřejmě také pro vzácné hosty) paralelní svět.

Veškeré vybavení uvnitř jsou přesné repliky antického nábytku vyrobeného z luxusních dřevin (exotická dřeva, slonovina, kůže).

Antická iluze s duší high-tech stroje

Když se procházíte kolem mramorových sloupů a obdivujete jemné mozaiky, máte pocit, že technologie 20. století sem nemají přístup. Pravda je ale opačná. Villa Kérylos byla ve své době jedním z nejmodernějších domů na celém Azurovém pobřeží.

Théodore Reinach miloval antickou čistotu, ale odmítal se vzdát pohodlí Belle Époque. Spolu s architektem proto vymysleli geniální hru na schovávanou. Všechny moderní vymoženosti byly rafinovaně skryty za luxusními materiály, aby nerušily oko. Nikde tady například neuvidíte litinové radiátory – celá vila měla totiž zabudovaný propracovaný systém horkovzdušného podlahového vytápění, inspirovaný starořímským hypokaustem.

Antická lázeň s moderním komfortem – villa totiž zvenku i zevnitř vypadá stoprocentně anticky, ale ve skutečnosti to byl high-tech dům své doby. Dno bazénu zdobí mozaika zobrazující mořské výjevy

Moderní luxus v antickém kabátě

Kapitolou samy pro sebe jsou koupelny. Luxusní vany jsou vytesané z jediného kusu kararského mramoru, ovšem kohoutky na teplou a studenou vodu byste hledali marně – ty byly rafinovaně ukryté v ozdobných prvcích stěn nebo za bronzovými mřížkami.

Vila byla také kompletně elektrifikovaná, což tehdy nebylo vůbec běžné. Aby však žárovky nerušily antický dojem, architekt je ukryl do bronzových prolamovaných luceren a stropních kazet, takže světlo jemně filtrovaly a připomínalo svit olejových lamp. Dokonce i splachovací toalety byly maskované jako dřevěná antická křesílka a moderní kuchyňské spotřebiče byly schované za stěnami, které vypadaly jako z antických Pompejí.

Okna s výhledem na Středozemní moře propouštějí do místnosti záplavu světla a propojují interiér s okolní přírodou – to bylo charakteristické pro antické řecké domy, kterými se Théodore Reinach při budování vily inspiroval.

Tam, kde ledňáček hlídá moře

Jen s velmi těžkým srdcem se budete loučit s vnitřní nádherou vily. Pro mě byla doslova pohlazením na jistou nostalgii z loučení procházka v zahradách, které vilu obklopují. Právě tady pochopíte, proč Théodore Reinach pojmenoval své sídlo Kérylos – v řečtině to znamená Ledňáček, mytický mořský pták přinášející štěstí a klidné moře. Vila totiž z útesu shlíží na vlny Středozemního moře stejně jako on.

Zahrada je osázena typickou středomořskou flórou, která odkazuje na antické Řecko: voní tu rozmarýn, stříbřité listy olivovníků se třpytí na slunci, zdi zdobí divoká vinná réva a nad hlavou šumí cypřiše. Když se zahledíte na nekonečnou modř Azurového pobřeží, ten pocit bezčasí dosáhne vrcholu… A víte co? Pojďte si spolu se mnou tu výjimečnou Villu Kérylos ještě jednou projít!