Azurové pobřeží 15. Magnet jménem Théoule-sur-Mer

Někdo se před výpravou inspiruje románem Julese Verna Cesta kolem světa za 80 dní, jiného přitahují kraje „na konci světa“. Pro mě jsou magnetem místa s názvem „sur-Mer“. Tudíž na moři, u moře, či nad mořem. Třeba Théoule-sur-Mer.

Jedno z nejmalebnějších míst Azurového pobřeží (a která vlastně tady malebná nejsou?) na úpatí masivu Estérel se nachází jenom kousek od Cannes – autem něco málo přes deset kilometrů nebo lodí, což byla moje volba, asi třičtvrtěhodinku.

Místo jako stvořené pro romantické duše: pohádková zátoka s písečnými plážemi, kde se moře setkává s červenými skalami pohoří Estérel.

Jachtou jsem do Théoule-sur-Mer nepřiplula, ale věřte, že i běžná kyvadlová doprava udělá z téhle cesty pravý luxus. Tyrkysová modř moře kombinovaná červenou barvou vulkanických skal totiž vykouzlí z atmosféry pobřeží až filmový příběh. Někdy laděný do žánru téměř pohádkového – to když při plavbě míjíte Château de la Napoule …

A někdy do žánru dobrodružného. Stačí si třeba představit, že jen pár kilometrů od Théoule-sur-Mer, na silnici Corniche d’Or, se natáčel legendární Sicilský klan s Alainem Delonem, Jeanem Gabinem a Linem Venturou…

Když moje „jachta“ kyvadlové dopravy zakotvila v přístavu Port de la Figueirette, bylo mi, jako bych se ocitla skoro na příslovečném konci světa. Samozřejmě v dobrém slova smyslu.

Tyhle malebné končiny totiž maličko působí jako poslední výspa civilizace než začne pohoří Estérel. Je to taková hranice mezi úhledným Azurovým pobřežím a nespoutanou přírodou červených vulkanických skal - rozeklané pobřeží, stovky malých zátok (calanques), kde moře neustále naráží do tvrdého porfyru. Jakoby se moře snažilo skály obejmout a skály zase chtěly moře zastavit…

I když možná romantika dneska není až tak à la mode, v Théoule-sur-Mer romantickým pocitům propadne snad každý. Zvlášť, když jsou okořeněné historií. V antických dobách to byl například jeden z nejdůležitějších přístavů mezi Toulonem a Antibes, v 17. století se tady kotvily obchodní a válečné lodě.

Pointe de l’Aiguille - procházka k tomuto mysu nabízí nádherné výhledy na Lérinské ostrovy a Cannes. Zde se také nachází podmořská naučná stezka pro šnorchlování, kde můžete pozorovat středomořskou flóru a faunu.

Orientační stůl na Pointe de l’Aiguille (2018) – smaltovaná deska z lávového kamene, jejmž autorem je Franck Rainaut.

Než se Théoule stalo prázdninovým magnetem, bylo rybářskou vesnicí, která měla asi jenom třicet domů a vedla sem malá cesta zvaná „Trayas“. Dnes má čtyři přístavy s jachtami a rybářskými čluny a je šarmantním lázeňským letoviskem.

Oblast je považována za „skrytý klenot“ Azurového pobřeží, který si dodnes udržuje klidnější a autentičtější atmosféru než přelidněná letoviska.

Port de la Figueirette: Tady můžete začít svou dobrodružně-romantickou výpravu.

A vůbec nebudu přehánět, když řeknu, že šarmem oplývá po celý rok. Už v lednu se okolní kopce díky kvetoucím mimózám zahalí do zlatých šatů a zdejší končiny získávají až snovou atmosféru…

Théoule je taková galerie pod širým nebem. Na promenádě Pradayrol například můžete obdivovat Galatée (Saintout 1988) – umělecké dílo inspirované řeckou mytologií.

A ještě jeden pohled na Galatée. Také tady pochopíte, proč Théoule vábí k návratům...

Hned naproti kanceláři cestovního ruchu (Office de tourisme) si můžete přisednout na lavičku vedle sochy hráče jménem Marius le Bouliste od sochaře, malíře a architekta Capo Sassa z Théoule.

Na náměstí generála Betranda zaujme fontána Concretion od významného francouzského sochaře a malíře Jean-Yvese Lechevalliera. Byla vyřezávána z bloku kamene přímo na místě.

Pláže, četné zálivy calanques, luxusní rezidence, ale i romantikou dýchající přístav. Fakt je, že městečko a jeho okolí se snad nikdy neokouká...

Možná právě v Théoule-sur-Mer dává ona populární přípona největší smysl. Mezi červenými útesy pohoří Esterel a modří zálivu totiž nestojíte jen ‚u moře‘, ale skutečně ‚nad ním‘ – zavěšeni v prostoru, kde se drsná příroda potkává s absolutním klidem. Jako by to ‚sur-Mer‘ v názvu neznamenalo jen polohu na mapě, ale stav mysli, ve kterém by člověk nejraději zůstal napořád.