Azurové pobřeží 14. Menton, azurová perla

Jedno místní přísloví praví, že „Menton je konec Francie, začátek Itálie a střed ráje“. A má úplnou pravdu. Je to neobyčejně malebné místo, kde se čas jednoduše rozhodl zpomalit a barvy se rozhodly zářit o něco jasněji...

Jisté je, že to pro mě nebylo jen další město na mapě Azurového pobřeží, ale láska na první pohled – nebo jak Francouzi pěkně říkají: „Coup de foudre“. Pravda, sousední Monako vás oslní luxusem a Nice zase pulsem života, ale Menton, Menton vás obejme hřejivou náručí pastelových barev a vůní citrusů. Voňavé městečko nemůžete v žádném případě minout – je totiž poslední zastávkou na Azurovém pobřeží, než vás cesta zavede do Itálie. A já bych řekla, že je to ta vůbec nejkrásnější zastávka! Jako byste se ocitli v jiném světě…

Možná za to může stará legenda

Už po staletí se vypráví v úzkých uličkách, že když byli Adam a Eva vyhnáni z ráje, Eva si s sebou tajně odnesla jeden drahocenný plod – mentonský citron. Dlouho hledala místo, které by jí ztracený ráj připomínalo, až spatřila záliv Garavan. „Tady ho zasadím,“ řekla si, okouzlená krásou pobřeží a mírným sluncem. A tak se z mentonského citronu stal symbol města a z Mentonu kousek pozemského ráje, který tu kvete dodnes.

Díky unikátnímu mikroklimatu, kdy jsou hory těsně za městem jako vysoká zeď chránící pobřeží před studenými větry, tu citrony dozrávají po celý rok. A s nimi i pocit, že v Mentonu je svět prostě v pořádku.

Od rajské zahrady k aristokratickému snu

Kouzlo Mentonu ale nezůstalo skryté jen v pověstech. V 19. století si tohoto slunného koutu všimla evropská smetánka. Bohatí aristokraté, unavení sychravým severem, tu našli své útočiště. Netrvalo dlouho a město rozkvetlo do krásy – vyrostly tu honosné vily, grandhotely a exotické zahrady, které dodnes vyprávějí příběhy o zlatých časech Belle Époque. Právě díky nim má dnes Menton ten neopakovatelný nádech noblesy, která ale na sebe příliš neupozorňuje. Je to tichá, elegantní krása, která vás doprovází na každém kroku. A samozřejmě i ve zmíněných ikonických zahradách jako Val Rahmeh, Serre de la Madone nebo Biovès, kde kvetou exotické rostliny i v zimě.

Labyrintem Starého města (Vieille Ville)

Průvodce lehko radí: „Když se nasytíte pohledem na luxusní fasády u pobřeží, nechte se pohltit úzkými uličkami Starého města…“ Jenže kdy se tu vůbec může člověk nasytit krásy? Přesto jsem radu poslechla a stoupala vzhůru po strmých schodištích.

Tady začíná to pravé dobrodružství: občas se vám nad hlavou suší prádlo, z otevřených oken voní káva a jiné pochoutky. A každá zatáčka nabízí nový průhled na moře. Až se dostanete k baroknímu skvostu – bazilice Saint-Michel-Archange – vzpomeňte si, že její náměstíčko s mozaikou z oblázků je jedním z nejfotogeničtějších míst na Azurovém pobřeží.

Po stopách Jeana Cocteaua: Když umění ožívá

Když sestoupíte z kopců starého města dolů k moři, narazíte na stopu jednoho z největších umělců 20. století. Jean Cocteau si Menton zamiloval a město mu na oplátku věnovalo prostor pro jeho tvorbu. Nemůžete minout Musée Jean Cocteau – Le Bastion. Je to pevnost ze 17. století přímo na nábřeží, kterou sám Cocteau zrestauroval. Nyní se v těchto prostorách můžete obdivovat jeho dílu.

Měla jsem například to štěstí navštívit výstavu jeho keramiky. Je fascinující vidět, jak Cocteau dokázal vdechnout život hliněným talířům a vázám. Jeho linky jsou jednoduché, ale nesmírně hravé a plné středomořské symboliky…

Pokud budete mít čas, zajděte se podívat také na svatební síň (Salle des Mariages) na radnici, kterou Cocteau kompletně vyzdobil. Řekla bych, že je to snad nejromantičtější místo, kde si můžete říct své „ano“.

Gastronomické nebe: Od Michelinu po plážový písek

Menton je město, kde se potkává francouzská vytříbenost s italskou živelností, a na talíři je to znát. Pokud sledujete světovou gastronomii, jméno Mauro Colagreco vám určitě neuniklo. Jeho restaurace Mirazur, která shlíží na město z úbočí hor, se pravidelně umisťuje na vrcholu žebříčku nejlepších restaurací světa a pyšní se třemi michelinskými hvězdami. Je to místo, kde se vaří z toho, co ráno vydala zahrada a moře.

Do Mirazuru jsem sice nezavítala – stůl se tam rezervuje měsíce dopředu – ale Menton mě v tomto směru vůbec nezklamal. Mojí gastronomickou oázou byla tentokrát jedna z restaurací přímo u pláže, která nabízela čerstvé ryby a těstoviny s citronovým máslem. A když se takové delikatesy doplní sklenkou chlazeného rosé a výhledem na azurovou hladinu, věřte mi, že takový zážitek konkuruje vysoké gastronomii. V Mentonu totiž i to nejjednodušší jídlo chutná díky slunci a mořskému vzduchu hvězdně.

Kousek Mentonu do kufru

Každý správný výletník potvrdí, že zkrátka není možné odjet z místa, kde člověk nechá kus srdce, bez suvenýru. Zamířila jsem do obchodu Au Pays du Citron na pěší zóně v centru města. Je to takový ráj pro všechny smysly.

Najdete tu úplně všechno, co souvisí s věhlasným zdejšími citrony: pro gurmány jsou tu ručně vyráběné džemy, med s citronovým květem, olivové oleje s příchutí mentonských citronů nebo vyhlášené likéry, které chutnají jako tekuté slunce. Bohatá je tu také nabídka mýdel a kosmetiky s přírodními extrakty… Menton je zkrátka město proslulé pěstováním citrusů a stejně tak proslulý je zdejší La Fête du Citron (Svátek citronů), který se koná každý rok v únoru.

Šarm, který vábí k návratům

O Mentonu se dodnes říká, že citrony jsou jeho zlatým rounem. Pověst o Evě, o níž jsem se úvodem zmínila, je tak silná, že se stala oficiální součástí identity města a každoročně se v různých obměnách objevuje během Fête du Citron. Zkrátka dokonalý příklad toho, jak se z krásné pohádky stane neodolatelná značka…

Pro mě je Menton magnetem z mnoha důvodů. Třeba proto, že se mi líbí atmosféra, v níž se aristokratická minulost potkává s moderním uměním, nebo proto, že každý citron chutná jako kousek slunce…