Azurové cesty 9. Sen zvaný Villefranche-sur-Mer

Snad každý, kdo se někdy ocitl na Azurovém pobřeží, potvrdí, s jakou lehkostí se v těchto půvabných končinách dá ponořit do snění. Tak například ve Villefranche-sur-Mer. To zkrátka vystoupíte z vlaku a rázem se ocitnete v příběhu.

Nádraží ve Villefranche-sur-Mer. Foto: autorka.

Kdybych byla režisérkou (a to je třeba také jeden ze snů), určitě zasadím romanticko-dobrodružný příběh právě do exteriérů tohoto úžasného městečka. Je jasné, že nejde o nápad nikterak originální, podobnou cestou už šla spousta tvůrců, ve Villefranche-sur-Mer a okolí se totiž natočilo více než 150 filmových a televizních děl. Včetně slavné bondovky z roku 1983 „Nikdy neříkej nikdy“, ve které si naposledy zahrál titulní roli agenta 007 Sean Connery.

Pohled na Villefranche-sur-Mer. Foto: autorka.

Výhled na záliv s azurově modrým mořem v kontrastu s barevnými fasádami domů šplhajícími do kopce, klikaté, strmé a úzké uličky, které své příběhy začaly psát někdy ve 14. století – to všechno vytváří neobyčejně působivou atmosféru. Kvůli ní do těchto končin přijížděli (a samozřejmě stále přijíždějí) nejen filmové štáby, pro inspiraci do Villefranche-sur-Mer míří umělci z těch nejrůznějších oblastí.

Historie na dosah. Foto: autorka.

„Čím jsem starší, tím víc vidím, že to, co nezmizí, jsou sny“, řekl Jean Cocteau. Velký francouzský básník, divadelník, filmový režisér (všechny profese tohoto všestranného umělce snad ani nelze vyjmenovat) byl prostředím tak okouzlený, že si přímořské městečko zvolil na pár let coby svůj prázdninový domov.

Port La Santé. Foto: autorka.

Bydlel v hotelu Welcome, hned naproti kapli Chapelle Saint-Pierre z 16. století, kterou proměnil v jedno velké umělecké dílo. Celých deset let to byl jeho velký sen, který se mu podařil uskutečnit v roce 1957 – kapli, jež bývala skladištěm pro rybářské sítě, vyzdobil freskami ze života apoštola Petra, patrona rybářů. Chapelle Saint-Pierre, zvaná také Chapelle Cocteau je dneska turistickým magnetem…

Chapelle Saint-Pierre. Foto: autorka.

Hotel Welcome, kde v pokoji č.22 pobýval Jean Cocteau. Foto: autorka.

A z tvůrčích výšin zase trochu na zem pro pár faktů, aby se člověk ve Villefranche-sur–Mer neztratil (to je samozřejmě velká nadsázka). Půvabné městečko se nachází mezi Nice Monakem, což je v departementu Alpes-Maritimes.

Staré čtvrť Quai Courbet. Foto: autorka.

Zátoka Villefranche-sur-Mer je jedním z nejhlubších přírodních přístavů ve Středozemním moři a je tudíž bezpečným kotvištěm pro velké výletní lodě – k radosti turistů, ovšem k o něco menšímu potěšení místních obyvatel (těch tady žije necelých 6000, v létě je počet dvojnásobný). Villefranche-sur-Mer má dva přístavy: Port La Santé vítá rybářské lodě, některá rekreační plavidla a kotvící čluny. Tady si také můžete v některé z vyhlášených rybích restaurací splnit své gurmánské sny a vychutnat si místní speciality – třeba bouillabaisse.

Barevná inspirace v přístavu. Foto: autorka.

Druhý přístav je Port Royal de la Darse je historický přístav, který byl v roce 1550 opevněný savojskými vévody, od roku 1713 se potom stal „královským přístavem“. Současný pohled z 21. století na luxusní jachty vyvolává až snové představy (jako z filmu vystřižené).

Jeden ze snových pohledů... Foto: autorka.

Nezávidím pasažérům výletních lodí (každý rok sem zavítá na 200 000 cestujících), kteří mají na prohlídku městečka nekompromisně vymezený čas. Pro ně tedy bleskově: Hned na úpatí staré čtvrti Quai Courbet objeví už zmíněnou kapli Chapelle Saint-Pierre. Stará čtvrť ze 14. století skrývá skutečné poklady, jež sledují historii městečka – k nejznámějším určitě patří středověká krytá ulice Rue Obscure, která pamatuje 14. století a sloužila jako úkryt pro obyvatele během útoků. Za prozkoumání také určitě stojí je kostel Saint-Michel, četné fontány a hlavně dominanta města, citadela z 16. století.

Stará čtvrď Quai Courbet. Foto: autorka.

Trošku módou se stalo používání výrazu „dechberoucí“. I když nejsem tak docela jeho příznivcem, k popisu výhledu na záliv Villefranche a poloostrov Saint-Jean-Cap-Ferrat s luxusními vilami bych výraz docela použila. Dechberoucí výhledy přesvědčily v minulosti dávné i nedávné nejrůznější osobnosti, že se právě tady bude velmi příjemně žít (i snít).

Místa, která lákají k návratům. Foto: autorka.

Ve stejných končinách jako Jean Cocteau, o němž už zmínka byla, pobývali také například Pablo Picasso, Winston Churchill, v tomto působivém prostředí údajně měla vilu legendární zpěvačka Tina Turner, s vlastnictvím luxusní nemovitosti byl spojován také Bono, frontman skupiny U2. Říká se také, že ve Villefranche-sur-Mer má nemovitost Elton John a další a další hvězdy. Buďme ale diskrétní, soukromí v této oblasti bylo vždycky ceněno. A navíc nemusí vždycky jít o plně přesné informace…

Z toulek městečkem. Foto: autorka.

Kdyby náhodou, ale opravdu náhodou někomu zvědavost nedala, stačí se v Nice nalodit na výletní loď a vydat se asi na hodinovou plavbu po velmi zajímavé pobřežní trase: od Cap de Nice, podél Saint-Jean-Cap-Ferrat, přes zátoku Villefranche a zpátky do Nice, kolem proslulé Promenade des Anglais. Cestou budete míjet půvabnou krajinu, v níž jsou zasazená přepychová sídla slavných a bohatých, šarmantní kapitán o nich bude pěkně povídat a vám se o tom dechberoucím prostředí bude potom tak krásně zdát…

Plavba z Nice do Villefranche-sur-Mer. Foto: autorka.

„ Sny jsou literaturou spánku“ („Les rêves sont la littérature du sommeil.“)

Jean Cocteau