Pobyt ve špitále – zdarma. Kontrola u lékaře – free. Recept – na účet státu. Takhle to naši zákonodárci pěkně vymysleli. Jde však jen o populistické gesto, které je stejně jednorázové jako rozdávání koblih a resortu jako takovému spíš ublíží, než že by jakkoliv pomohlo. Projděme si jen některé aspekty, které změna obnáší.
Podle ministra financí přináší poplatky pouhá dvě procenta do rozpočtu a tak se jejich zrušení nijak nepodepíše na chodu zdravotnických zařízení. Zapomíná už ale na skutečnost, že například u poplatku za hospitalizaci šlo o jedny z mála reálných peněz, které v nemocnici vidí. Dolovat totiž finance z pojišťovny je běh na dlouhou trať a většina jich stejně zmizí někde po cestě. Tu se postaví nové sídlo, tam někdo z vedení potřebuje výměnu služebního vozu a něco se prostě ztratí.
Když si sáhneme do svědomí, musíme uznat, že stovku za den stejně dokážeme utratit za úplné hlouposti. Když jde ale o zdraví, zdá se nám to moc. Přitom v kterém penzionu dostanete za kilčo nocleh, třikrát denně jídlo a neomezený hrnek čaje, možnost sprchy, sledování televize, teplo a tucty prášků. Ty navíc jako present přímo od nemocnice, tudíž vlastně ušetříte a nejíte si ze svého. Spousta lidí argumentuje tím, že si celý život platí zdravotní pojištění, tak proč by měli ještě něco doplácet. Ať v nemocnici, nebo u praktického lékaře. Odpověď je jednoduchá, protože ty peníze prostě někdo ukradl a je třeba je někde sehnat zpátky. Je to slabý argument, ale jediný pravdivý, i když neříkám, že oprávněný. Nehledě na to, že třeba na auto, chatu, byt si taky platíte pojištění a tolik přitom nebrbláte.
Dalším vadí, že starší spoluobčané nemají peníze na to, aby z ubohého důchodu platili nájem doma a ještě v nemocnici. V tomto případě jde podle mého jen o nastavení systému. Ať je léčba zadarmo, ale třeba jen pro občany důchodového věku. Nebo podobný model. Všude na světě si s tím dokázali poradit a u nás stále tápeme. Jako bychom chtěli vymyslet ojedinělý systém, ve kterém bude vše zdarma a přitom na vysoké úrovni. To je ale třeba vyřešit i třeba takový problém, že poskytujeme zdravotnickou a nemocniční péči i cizincům, kteří u nás nemají pojištění (myslím tím především "černé" stavební dělníky), ale nechceme od nich ani korunu. A to by se jeden divil, kolik takových je.
Samostatnou kapitolou je i třicetikorunový poplatek u praktického lékaře. Teď se znovu můžete těšit na přeplněné čekárny, kde si počkáte nějakou tu hodinku, než přijdete na řadu. Starší lidé si rádi s paní doktorkou popovídají nejen o tom, co je trápí za nemoci, ale i jak se má dcera a zda už ji Karel po těch dvaceti letech konečně požádal o ruku. Jediné štěstí je, že ubylo simulantů, protože stonat je dneska drahá záležitost a každý si místo nemocenské radši vezme dovolenou a rýmičku pořeší doma samoléčbou. I když na druhou stranu je veřejným tajemstvím, že drobné v pokladničkách lékařů končí v spíš v samoobsluhách při koupi kávy, než na místě, kam patří.
Ať se na to podívám z jakékoliv strany, je podle mě zrušení poplatků hloupost a vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby ho další vláda opět zrušila.
