Když se blížil konec prezidentských voleb, jeden z mých známých mi říkal: „Vždyť je to jedno, kdo vyhraje. Tak jako tak, bude legrace.“ Svým způsobem měl dotyčný pravdu, ale postupem času mi po výrocích a činech Miloše Zemana začíná spíš úsměv na rtech tuhnout.
Politik proslulý svými bonmoty a vtipnými komentáři se v posledních měsících rozhodl spíš zurážet co nejvíc lidí. Hned po volbách si začal vyřizovat soukromé účty s novináři, kteří mu už drahný čas leží v žaludku. To ještě národ bral s nadhledem. Konečně někdo pořádně naloží těm zlým pisálkům, kteří na každém hledají jen to špatné a z nového pana prezidenta by nejraději udělali pomateného alkoholika z Vysočiny. Zeman ale zapomíná, že na této své pověsti pracuje několik let zdárně sám. A evidentně v tom nehodlá končit. Říkejme jeho problémům se stabilitou jakkoliv, nějaký ten kalíšek navíc zde jistě hraje svou roli.
Poslední kroky prezidenta ale na oblibu si trochu přihnout ale svádět opravdu nejde. Zeman se totiž začal chovat jako samovládce tohoto státu, který si za každých okolností může dělat, co chce a na nikoho nemusí brát ohled. Náramně mu v tom samozřejmě pomohly i naše vládní špičky, které pořádají noční párty s příslušníky speciálních policejních jednotek, přímo na Úřadu vlády. Miloš jakoby dostal vnuknutí. Běž a zachraň národ! Těžko říct, jestli v osudné dny spal uvnitř bájného Blaníku, společně s ostatními rytíři, ale rozhodl se jednat.
Kamarád taky rád. První věc, která Zemana napadla a tak místo toho, aby se snažil vyslyšet návrh zdeptané vládní koalice a dal jí možnost na poslední sestavení nového kabinetu, pustil se do vládnutí sám. Zavzpomínal na doby, kdy jako premiér diktoval našemu státu, a do čela nové vlády povolal tehdejšího kamaráda ve zbrani a ministra financí Jiřího Rusnoka. Jak tohle dopadne se teď děsí snad všichni. Každopádně tenhle výplod nemohl vzniknout jen kvůli pár slivovicím navíc. Tady už jde o větší zlo než jen kocovinu z předešlého dne.
