Tak máme po volbách vedoucích pohlavárů našeho fotbalu. I když, pokud budu psát o tomhle sportu v našich luzích a hájích, lepší bude používat pojem kopaná. A to nejen díky výkonům našich hráčů všech výkonnostních kategorií, ale především kvůli lidem na nejvyšších místech – Miroslavem Peltou počínaje.
Vypadá jako hodný strejda od vedle. Takový pán, který se rozhodl, že z provinčního Jablonce udělá tým, který bude konkurenceschopný v první lize. Ale zdání klame. Miroslav Pelta má ostré lokty a přestože vypadá, že nedokáže dát dohromady jedinou rozumnou větu, moc dobře ví, jak se mezi fotbalovými mafiány chovat.
Není divu, za spolupracovníky si totiž bere šedé eminence české kopané. Posledních pár let především Milana Berbra, který je jeho pravou rukou. A musí se nechat, že slouží poctivě. Letos třeba znovu dokázal pro Peltu sehnat potřebné hlasy, které staronový předseda Fotbalového svazu potřeboval.
Ale Berbrem to nezačíná ani nekončí – bohužel. Nejhorší na celé situaci je ale fakt, že se opět pár let budeme tvářit, jak je všechno v naprostém pořádku. Národní tým pod vedením Michala Bílka dělá ostudu, kde se ukáže a nic se neděje. Náhodná remíza s Italy přeci nemůže být skutečně brána jako dobrý výkon našeho nároďáku. Kluci z Itálie si jen popletli kvalifikační zápas s tréninkovým výběhem a taky to dostali od médií pořádně sežrat.
Přistupme ale na hru, kterou se s námi snaží vedení našeho svazu hrát a bude nám fajn. Bílkovi prodlužme smlouvu třeba na doživotí, dál zavírejme oči nad tím, že soupisku národního týmu určují mocní agenti hráčů, a ne výkonnost, buďme rádi, že máme tak kvalitní ligu. Dokud si budeme myslet, že když v Německu dokáží hráči běhat 90 minut, tak tady to jde taky, nehneme se z místa a pořád budeme „nesmyslně“ brblat a volat po nějakých změnách.
