Normálně jsem zvyklý na svém blogu kritizovat, ale dnes se jen tak podělím o věci, které se mi staly za posledních pár dní. Pro mě šlo o docela zajímavou zkušenost, tak uvidíme, jestli bude ke čtení i někomu jinému.
Tak k hrdinskému nebo spíš hloupému činu s podepsáním reversu nedošlo a já tady tvrdnu dál. Zřejmě se pořád můj stav nezlepšil natolik, že bych mohl nekonečné hodiny ležet v posteli domácí, spíš než té nemocniční. Při pondělním dotazu přímo na pana primáře, kdy už se konečně dostanu domů mi bylo oznámeno, že tahle otázka zdaleka není na pořadu dne. Takhle „konkrétně“ jsem to ani nečekal.
V podstatě mi řekl, jestli to myslím vážně, když se ho na něco takového ptám. Chápu sice vysvětlení, že tady jsem napojen na přístroj, který neustále měří činnost mého srdce, ale upřímně, jenom měří, nic neléčí. Mám zákaz se hýbat, což dalšímu doktorovi přijde divné, nasadili mi antibiotika na věc, kterou stoprocentně netrpím, čím dál častěji mě bolí hlava, a to na její bolesti netrpím a hlavně – za chvilku se tady ze mě stane psychopat nebo blázen. Ale to už ne v tom „roztomilém“ slova smyslu, ale spíš tady po někom vystartuju. A nebude v tom bohužel sexuální podtext, protože, to už bych musel být níž než na designovém suterénu.
Každodenní lapálie spojené s gastropeklem, které tvoří zdejší kuchyně už mě ani moc nevyvádí z míry. Stále nechápu, když už po týdnu konečně jeden z lékařů všem vysvětlil, za jakých okolností můžu jíst věci z mléka, nikdo na to nebere ohled. Nebo lépe řečeno, střídavě ano a ne. Pokud totiž jedno ráno dostanu termix, který považuji za dost mléčný a druhý den mi odepřou jogurt (kakao však ne), připravuje takové menu idiot. Už o víkendu jsem sestru žádal o seznámení s ním, abych ho mohl poslat do patřičných míst, avšak stále čekám. Od včerejška mám, chtělo by se říct naštěstí, jiné starosti. Nějak se mému organismu zase přestalo chtít dýchat.
Zatím to řeším pomocí připojení na kyslík, ale je mi divné, že čtvrtý týden, co tu jsem, se mi vrátí potíže ze začátku pobytu. Dneska mi k tomu přibylo parádní točení hlavy, pocti nevolnosti a chvilku jsem skoro neviděl na levé oko. Čekal jsem, že po vzoru zahraničních seriálů tým lékařů nekompromisně zakročí a s nečekanou situací ihned něco udělá. Radím vám dobře, nedívejte se na ty seriály, opravdu to v reálném světě nefunguje a mohli byste být nemile překvapeni.
Vysvětlení od lékaře totiž bylo, že potíže nejsou kardiální, dech mám čistý a srdce bije v pořádku. Informace, která člověku, který má polovinu zraku zamlženou, je mu na zvracení a točí se mu palice, naprosto komfortní. Diagnózy jsem se tedy nedočkal, jen výborné rady, že mám víc pít. S tím, co se tady děje bych napít opravdu potřeboval, ale muselo by to mít minimálně 40 %.
Pokračování neslibuju
