Normálně jsem zvyklý na svém blogu kritizovat, ale dnes se jen tak podělím o věci, které se mi staly za posledních pár dní. Pro mě šlo o docela zajímavou zkušenost, tak uvidíme, jestli bude ke čtení i někomu jinému.
Nuda, šířící se víkendovým nemocničním zařízením ukolébala i mě a tak jsem den vynechal. Přeci jenom, dělit se s vámi o zážitky z vrcholné gastronomie, návštěv nepěkných sester a jednoho situace neznalého doktora vás tentokrát ušetřím.
Bohužel ani pochmurná neděle nenabídla o poznání lepší historky. Mezi světlé okamžiky jinak zataženého dne, lze kromě naprosto očekávané výhry Spartičky v Budějkách (2:4 – pro analfabety), počítat podvečerní hádka na vedlejším pokoji. Jedna z pacientek si na nedělní návštěvu pozvala velkou část rodiny. Tak to tady chvilku vypadalo jako, když se rozhodnete na Žižkově projít od jedné tramvajové zastávky k druhé. Musí se nechat, že cikáni jsou opravdu muzikální, protože, na co vše dokáží dělat bordel je až neuvěřitelné.
Spolubydlící romské skvav ale zřejmě nemá hudební vkus a početnou skupinku ratolestí vyzvala k tichosti. V ten moment se však v očích jejich zasloužilé matky stala osobou rasově nesnášenlivou. Chvíli se tedy dovolávala doktora, ne ale z důvodu dotazu na zdravotní stav své matky, ale ke zjednání rasového klidu. Babička stejně svou dceru už informovala, že trpí oboustranným zápalem plic. Z toho se sice po příchodu doktorky stal zánět průdušek, ale vem to čert. Kdo se v těch chorobách už dneska má vyznat. Když pořád poslouchám, co mi to vlastně je a není, taky už mám z těch pojmů hlavu, jak pátrací balon. Naposledy jsem dostal antibiotika na nějaký chlamydie a to zní jako, kdyby to mělo být něco zdravýho v jogurtu.
Noc na lačno, ráno v očekávání hadičky do krku. K tomu naštěstí nedošlo, ale vyšetření bylo. Sice jenom ultrazvuk srdce, ale aspoň nějaká show ve zdejší velenudě. Jediné, co jsem se dozvěděl mě moc nepotěšilo. Stále se nesmím pohybovat, pouze na záchod, musím být v naprostém klidu (v lékařském žargonu to znamená – ležet jako prkno) a další tři týdny budu papkat ty super prášky, které mi zakazují přísun potravy s mléčným základem. Minimálně týden se ještě určitě nepodívám domů a ucelené vyjádření ke své chorobě dostanu za čtvrt roku. Lepší už to snad ani nemohlo být.
Pokračování v dohlednu
