Normálně jsem zvyklý na svém blogu kritizovat, ale dnes se jen tak podělím o věci, které se mi staly za posledních pár dní. Pro mě šlo o docela zajímavou zkušenost, tak uvidíme, jestli bude ke čtení i někomu jinému.
Dnešek je nějak divnej, mám roupy, ale nevím, co dělat. V práci mě nas…, tak se budu snažit, že mi to je jedno. Mám já tak čas se zabývat věcma, který mě točí. Paní doktorka mi ve stylu zdejšího určování diagnóz oznámila, že buď půjdu domů nebo mě přeloží na IKEM. To je podobné jako výběr mezi lobotomií a práškem na bolení hlavy. Trochu mě nejistota lékařského personálu opět stačila překvapit.
Naštěstí pro všechny zde zúčastněné má můj oblíbený Jarmil dneska volno. Ale zaslechl jsem, že snad by měl přijít na noční. Budu muset před sedmou zalehnout a dělat, že jsem v komatu. Jinak se ten pomatenec zase bude snažit mi změřit tlak. V jeho podání to spíš vypadá, že mi chce amputovat ruku tím, že jí odepře, aby se do ní dostala třeba jen kapka krve. Budu doufat, že skutečně je to, jak říkal kolega z pokoje a v tyhle momenty studia leží celé dny v knihách a nemá tedy žádné praktické zkušenosti. Ale kdyby to s Jarmilem mělo takhle pokračovat, budu na něj muset zřejmě upozornit na Ministerstvu zdravotnictví. Přece nikdo nechce, aby se zvyšovala křivka nevysvětlitelných úmrtí, způsobených neopatrností zdravotnického personálu.
Den se skutečně táhne jak smrad a já se snad poprvé za celou dobu začínám nudit. Je to trochu i tím, že se mi dělá dobře a už mě nebaví ležet v posteli nebo se procházet po chodbě. Chtělo by to nějakou záškodničinu, ale nic mě nenapadá. Podle zprávy ani juniora dneska neuvidím, je nějakej nachlazenej. A tahat ho v takovým stavu sem opravdu není dobrý nápad. Mám totiž pocit, že nemocnice funguje v několika ohledech jako nápravně výchovná zařízení. Tam se taky naučíte věci, které jste před jejich návštěvou neznali. I podle vyjádření sester to podobně probíhá v nemocnicích. Tudíž, největší pravděpodobnost, že chytnete nějakou parádní chorobu máte právě ve špitále. Jestli to takhle bude pokračovat, tak v restauracích dostanete hlad, z hospody budete odcházet žízniví a z divadla odejdete naprosto znudění.
Den se překlopil do své večerní části. Čekáme s kolegou, jestli bude zase zběsilé volání z vedlejšího pokoje, jako včera. Paní z čísla dvě totiž funguje za zvláštním nočním módu, při kterém minimálně do půl druhé do rána neustále volá doktorku (která se tu v tu dobu už dávno nevyskytuje) nebo sestru (na kterou má těsně nad hlavou tlačítko). Včera se situace tak vyhrotila, že kolegyně z jejího pokoje vyhrožovala paní pěstní inzultací.
Pokračování v dohlednu
