Normálně jsem zvyklý na svém blogu kritizovat, ale dnes se jen tak podělím o věci, které se mi staly za posledních pár dní. Pro mě šlo o docela zajímavou zkušenost, tak uvidíme, jestli bude ke čtení i někomu jinému.
Vzhledem k tomu, že na film už teď fakt nemám náladu, zvolím radši seriál. Jak se probírám harddiskem, přeskakuji oblíbené seriály mých kamarádů Franty a Michala a Dexter s Misfits tak budou ještě muset počkat. Trochu úchylně si upoután na nemocničním lůžku vybírám Dr.House. Nedá se nic dělat, mám ten seriál rád a konečně se při pohledu po místnosti, ve které ležím, připadám součástí děje. Akorát tady žádnej takovej „příjemnej“ pán nechodí. Nebo jsem ještě neměl tolik štěstí, ale to bych se sám u sebe divil.
Noc proběhla v poklidu, což můžu stoprocentně potvrdit - nic si z ní nepamatuju. Nové ráno a výhledově další den, kdy se nebude nic dít. Kdyby mi nepřišla zpráva, jak se něco stačilo v práci slušně řečeno posrat, mohl to být krásný čtvrtek. Prointernetoval jsem se půlkou dne a docela se těšil na večer. Zase si pustím nějaký film a u něj spokojeně usnu. To jsem se ale šeredně zmýlil.
Když už jsem sahal po počítači, že ho vypnu a padnu klidně do polokomatu, začal na chodbě nějaký zmatek. Jak už jsem psal, na své spolunocležníky nevidím, takže ani nedokážu přesně říct, co to večer přivezli. Jediné co vím, že paní neměla vůbec příjemný hlas a ještě ke všemu mluvila jazykem v těchto končinách nepoužívaným. Jak bývá u cizinců tohoto typu zvykem, angličtinu neovládala. Potom ji ale sestřička naprosto dostala. Musím uznat, že v zápětí i mě.
Když se nemocné paní zeptala, zda mluví francouzsky a osoba se svébytnou jazykomluvou odpověděla oui, myslel jsem, že je vyhráno. To ale nikdo netušil, že sestra/lingvistka obratně ovládá v jazyce francouzském celou jednu větu. „Sundejte si košili.“ Nejsem jazykově moc vybaven, ale tuhle větu umím jen v řečech, kde promluvím i víc. Samozřejmě nechci sahat sestřičce do svědomí, sama nejlíp ví, proč ovládá právě tuhle konverzační parádu. Budu jí v duchu fandit a věřit, že to třeba umí v daleko víc řečech, jako já naprosto bez problémů zvládám slovo Coca-Cola. Další průběh invaze cizojazyčných osob na „můj“ pokoj už neznám. Nebylo to tak zajímavé, aby mě to donutilo neusnout. Když jsem se ráno probudil, už paní ze Země Nezemě vedle neležela. Doufám, že nebyla UFO a neunesla s sebou sestřičku, která má úchylku na sundavání košil.
Po ránu jsem přišel i o posledního parťáka na pokoji. Milovnice koček a chlebu, který seženete jen ve dvou krámech v Praze už je na standardním pokoji. Ani mi nechybí. Dostal jsem na cestu hodinovou historku, jak se těší na čičí a opět jsem se přesvědčil o tom, že jedna bez druhé to nemohou vydžet, protože, když je paní doma, kočka jí spí na nohách.
Pokračování v dohlednu
