Karikatura prezidenta na cestách, ve filmu by Zeman asi rozesmál

Najde se několik věcí, které Česká republika před ostatními státy světa může prezentovat jako unikát. V nepříznivém slova smyslu tam bohužel spadá i naše hlava státu. Každý výrok prezidenta Zemana totiž při nejmenším vzbudí zájem, jeho cesty do zahraničí však už musí budit ze spaní. Kdyby se jednalo o fiktivního hrdinu humorně laděného cestopisu, možná se i zasmějeme. Takhle spíš tuhne úsměv na rtech.

Poslední výprava za hranice, konkrétně do Číny, opět dokázala, že Miloš Z. je jako malé dítě, u kterého si nemůžete být jisti, kdy a kde začne vyprávět nějaké hlouposti. V první dny to vypadlo ještě docela zábavně a prezidentovo vyjadřování se s přivřenýma očima dalo ještě popisovat jako bonmoty. Tohle slůvko je v souvislosti se Zemanem stejně frekventované jako Vysočina, popelníček nebo viróza, takže se už celý národ povinně naučil, co to vlastně pan prezident dělá, když bonmot použije. „Nemám rád čínské jídlo,“ asi není zrovna první věta, která vás napadne, když vás uvítají v restauraci východního komunistického impéria. Zeman ovšem nemá problém zurážet kohokoliv, takže jídlo hostitelské země je pro něj pouze lehkým sparingpartnerem. Když máte v zádech elitu českého podnikání, mezi kterou se nějakým zvláštním sledem okolností dostali i například bývalý premiér Petr Nečas nebo exministr Tvrdík, dovolíte si cokoliv. Jak říkám, to bylo jen zahřívací kolo. Na další dny měl kulhající prezident, jenž prý ke svému úřadu nohy nepotřebuje, protože pracuje hlavou , teprve připraveny perly. Stejně jako před několika týdny v Rusku, kde přesvědčoval nejen prezidenta Putina o české podpoře proti revoltující Ukrajině, i tentokrát došlo na velká slova. V Pekingu totiž MZ ujistil, že Česká republika jednoznačně podporuje celistvost Číny, takže pokud někdo u nás měl pocit, že soucítíme s Tibetem a budeme se snažit mu nějak pomoci získat nezávislost, jednalo se o pouhý blud. Prezident to vidí jinak a to je zkrátka národní stanovisko, které zní do světa.

Dostáváme se tak k docela zásadní otázce, jestli to stále ještě je vtipné, nebo tyto momenty už začínají být docela nebezpečné. Pokud za národ hovoří člověk, o kterém pochybujete při každém jeho projevu, bojíte se, aby zase neudělal někde ostudu a neurážel veškeré příslušníky sedmé velmoci, už to není prdel.

Příště se od něj třeba můžeme na syrských hranicích dozvědět, že islám bere jako zajímavou formu náboženství a srdečně zve všechny jeho vyznavače do ČR. Proto bych další cestu panu prezidentovi naplánoval dlouhodobější a jako cíl bych navrhoval něco ve vesmíru. Černá díra není špatná.