Pokud měl mít nekompromisní obránce HC Benzina Litvínov tuto nálepku, zbavil se jí sám.
Robert Reichel, hrající sportovní manažer, ikona černo-žlutých, dokázal dovést společně se svými spoluhráči klub ze severu Čech do předkola play-off. Ačkoliv si fanoušci Litvínova možná většinu sezony mysleli, že si jejich oblíbenci zahrají spíš o záchranu, světe div se, najednou je tu možnost ukázat se ve vyřazovacích bojích. Je to trochu zvláštní u týmu s nejvíce obdrženými brankami v základní části, ale zázrak se koná a Benzina skončila desátá. Trochu o kolísavosti výkonů svědčí to, že po porážkách Karlových Varů (které však zřejmě letos zapomněly hrát hokej), Sparty (dokonce na jejím ledě) a Třince, přijde sedmička od Kladna doma.
No nic, minulost se neptá, jak ses do play-off dostal, ale, jak jsi v něm uspěl.
Stačí poslední krůček - třikrát porazit Slavii a tím ji vyřadit. Vypadalo to celkem dobře. První dva zápasy v Praze, tudíž na hřišti, kde se Slavii nedaří snad ze všech stadionů v republice nejvíc, to zní dobře. Ne zřejmě nejlepší nálada v kabině loňského vicemistra, vzhledem k superúspěchu Vladimíra Růžičky a jeho Boys na olympiádě, to se taky hodí. Zaseknutý bodostroj Červenka, bereme všemi deseti. Už aby to začlo.
A tak to začlo. První zápas v O2 Areně vyhráli domácí, ačkoliv nějaký galakoncert to nebyl. Hned druhý den to už ale bylo o něčem jiném. Kapitán Reichel ještě zřejmě nechce na dovolenou a tak dvěma góly a přihrávkou pomohl k výbornému výkonu svého týmu a slávisté si zase museli uvědomit, že dostat doma 1:5 pro ně letos není až tak neobyčejné. Jeden den volna a hurá na stadion Ivana Hlinky. 5:3 a dobrý pocit, že se povedlo odolat tlaku červeno-bílých, kteří se celý zápas snažili na Litvínov dotáhnout. Tak ještě jednou a je to v kapse.
Není. Těžko vysvětlit, čemu přičíst páteční kolaps bývalého Chemopetrolu. Můžeme si to vysvětlit buď klasickými hokejovo-fotbalovými hláškami typu - přemotivovanost, štestí, podcenění soupeře anebo si to můžeme říct popravdě. Těžko se dá vyhrát, když vám co chvilku někdo sedí na trestné lavici. Prásk, prásk, prásk a je to 0:3. Lehká korekce až na 2:3 a zpátky do reality - 3:5, konec, návrat do hlavního města.
Nejzajímavější chvíle celého zápasu však měla přijít, když domácí prohrávali o tři góly a asistent trenéra a obránce, kterého znají na celém světě, Jiří Šlégr, stojí na modré čáře a čeká na vyhrané vhazování svého parťáka na ledě. Návrat spasitele po zranění ? Chvilka rozkoukávání, snaha o podporu útoku a korekci výsledku, třetina. Před poslední částí se Litvínov chystá na přesilovku pět na tři a v rozhovoru se Šlégrem se dovíme, že rozhodčí nepíská fair, jak by měl a domácí si musí dávat pozor na zbytečná vyloučení a být ukázněnější.
Ani jsem netušil, že když tohle hráč řekne, je to jako když malému dítěti řeknete : nedělej to ! Po zápase našich s Lotyšskem ve Vancouveru jsem to samé slyšel od Patrika Eliáše a sotva jsme začali proti Finům, už náš kapitán seděl na hanbě. Je pravda, že nekompromisní obránce Šlégr to dotáhl k ještě větší dokonalosti. 2.února není tak dávno a ani si nemyslím, že by si litvínovská 19 nepamatovala, co provedla mladoboleslavskému Pabiškovi. Ale i přes tohle všechno jsme zase mohli včera vidět dva "parádní" krosčeky a následné trestné minuty. Zkrátka je potřeba si dávat pozor na zbytečná vyloučení a nedisciplinovanost.
