Chce to kamarádku do nepohody. Ideálně tu, co rodila o den dřív, nebo v přibližném termínu. Společné seance, společné procházky. Víc hlav víc ví.

Jo a bílé ručníky a osušky jsou bezva. Ale pamatujte, že co je jednou bílé, nikdy více bílé nebude. Navíc vypadají sterilně.

Jinak doufám, že přebaluje i manžel. Jako strejda na hlídání jsem si užil svou dávku pokory a přeju to každému chlapovi, co jich pod sluncem je :D.

Viktorie, karma!!! Konečně to někdo pojmenoval pravými jmény . Vydržte, teď to bude ještě pár měsíců nic moc, ale zlepší se to, věřte mi, mám dvě . Neměla jsem je těsně za sebou, mám de facto dva jedináčky, ale ... Kluk se narodil, když bylo dceři sedm let. Prvních 6 týdnů (ano, těch kritických šest týdnů, kdy by maminka měla "odpočívat") měl převrácené spaní. Celý noci vzhůru, usínal okolo čtvrté ráno a prospal půl dne. Jenže já musela ráno vstát  a vypravit - odvést dceru do školy. Manžel dělal noční, vracel se domů až okolo osmé a šel spát. Prostě paráda. Něco Vám poradím - poslouchejte své tělo. Já nejím sladké, jsem masožravec - ale těch 6 týdnů jsem strávila na čokoládě. Ne s rozmyslem, ale prostě jsem na ni pořád měla chuť.

Buď v klidu...bude hůř :)

Karle... Deti jsou prece radost! Musi byt lepe! :D

v podstatě jsi "opsala" moje dva blogy  Holka, vůbec Ti to nezávidím, jsem tak ráda, že mám za sebou co uvádíš, a to do puntíku!!

...a přežila jsem to  Ftipně napsaný, máš u mě karmu

Děkuji  Taky se těším, až bude toto období za námi. Otázka je, zda nás nečekají ještě náročnější časy 

Vydrž!!!!Spánek srovná, vyroste, zabaví se..

Kamarádce se dnes narodil klučina, té to teprve začíná:-))

Držím!  Mám tu tchýni, takže i spím 

No chudák kamarádka... Raději 6x rodit, než jedno šestinedělí 

Holky (autorko i diskutjící ), neberete si to nějak moc? Měla jsem (už před hódne dlouhou dobu) 2 děti přesně rok po sobě. Přiznávám, že jedno bylo docela hodné miminko, ovšem to druhé si to vynahradilo i za něj .  Tři měsíce po obou porodech jsem měla 50 kg, na sex chu´t už po měsíci, jediné, co mi fakt chybělo, byl ten spánek - ale jinak to nebyl vůbec takový horor...a myslím, že jsem nebyla žádná krkavčí matka, dětem jsem se věnovala opravdu hodně, jsou z nich skvělí a úspěšní lidé, máme výborné vztahy - te´d už i s vnoučaty... za pár let už na to budete vzpomínat se slzou v oku jako na  bezproblémovou dobu

Tak chuť by možná i byla, ale není síla a čas  Když je chvíli klid, jdeme raději spát, než blbnout  

Jinak vám můžu na týden ten náš poklad půjčit, pak si řeknem něco o hrůzách 

Já měla po prvním porodu už v porodnici ohromně roztomilé období. Při každém pohledu na dceru jsem propadla dojetí a plakala. Co plakala, já řvala. Když dostala malá lehounkou žloutenku, řvala jsem, když nepila, řvala jsem, když pila, řvala jsem, když jsem nemohla pít já, abych furt tak neřvala, řvala jsem, když na mě nezapomněli se snídaní... ano, řvala jsem. Z porodnice mě nepustili, ale vyhnali, ať se doma zklidním. Přišlo mi to líto, tak jsem... no nic. 

Přejde to, jsem chtěla říct.

 Moje hormony naštěstí tak splašené nejsou. Řvu pouze když řve dítě a já nevyspáním a zoufalstvím s ní. Ale od doby, co se hojdá ve vaku, je to výrazně snesitelnější 

:-)) a jak často se budí tatínek?:-)

Při druhém už to bude snazší.

A třetího si už skoro ani nevšimnete.

To doufám, Jardo!  Momentálně si neumím představit mít takové čertice dvě. Jednu běhací, skákací a neustále hovořící kamikaze (tak si tu naši v budoucnu představuji), a druhou v kojeneckém věku stejně náročnou jako takhle...