Já se často ptám. Protože vypadám jako blbka (kdo ví, jestli nejsem opravdu), tak všude, na úřadech, v obchodech, v servisu, na STK mi každý ochotně vysvětluje, popřípadě vnutí cedulku s telefoními čísly, kde se dozvím víc.

Na podobné záležitosti týkající se auta se ptám zásadně v kruhu rodinném, ono je lepší vypadat jako blbec před otcem / manželem, než před servisákem, že...

Hlavne nam manzel za to vetsinou nevystavi fakturu, ze? :D

 první kontakt před lety s ABS při klouzání po udusaném sněhu mě taky vyděsil k smrti (navíc v půjčeném autě)

Ja zase dala auto kamaradce a ta pouzila rucni brzdu, coz ja zasadne pokud nejsem na snehu a v horach nedelam, sedla jsem a jela jsem, svitilo to, pipalo to, pasy jsem mela pripnute     rikala jsem si, asi jsem nezavrela poradne dvere....po 2 km a zastaveni jsem zjistila, ze jsem jela se zatazenou brzdou

Nejhorsi je, kdyz si myslime, ze neco vime,a  pritom nemame ani paru

ABS .....

Jo, zeptat se vyžaduje kus odvahy a taky trochu rozhled, abyste věděli, že to na co se ptáte není úplná blbovina (i když v tomhle komplexním světě je toho na pamatování tolik, že bych i ty blboviny občas omilostnil).

V práci máme pár lidí, kteří používají slova, kterým evidentně nerozumí, ale bojí se zeptat, aby se neshodili. Na druhé straně si vzpomínám na jednoho profesora na vejšce - odborník evropského formátu - ten se ptal v klidu i na věci, které jsme i my studenti věděli, ale on už je pozapomněl.

U jidla se normalne ptam, zvlast kdyz clovek cestuje a nechce jist misto prowns nejake australske cervy