Můj nejděsivější lingvistický zážitek je starý už dobře 25 let... S kamarádkami jsme šly na dvě decky a přisedli si k nám dva Italové. Obě moje kamarádky uměly pouze česky ... Italové oba anglicky a jeden překvapivě rusky. Takže jsem asi tři hodiny tlumočila mezi angličtinou, ruštinou a češtinou ... když jsem přišla domů, má hlava byla včelín...

Horší ovšem je, když místní neumí svou vlastní řeč. Tedy umí, ale nějaký příšerný dialekt, který zase neumím já. :-) Kdysi v Bavorsku u stánku:

Já: "Streichhölzer, bitte."

Dědek: "Wós?"

Snažím se o co nejlepší výslovnost umlautu i zastření "er". Zase: Wós?

Až poté, co jsem předvedl mimickou etudu na téma zapalování cigarety, obdržel jsem požadované zápalky. "Danke." 

Jo, zapomněl jsem. Dědek: "Á, strajčr!" A dal mi sirky.

Takže od té doby vím, že v Lichtenfelsu se zápalky řekne "štrajčr"

A coz pak kdyz se nemuzou mezi sebou domluvit ani Cesi :) Moje kamaradka jednou volala domu (bydli v US) a vypravela sestre o vsem moznem, vcetne party, na ktere byla den pred tim. "A kdo tam byl?" zeptala se sestra. "Bill," odpovedela kamaradka. "No a kdo tam teda byl?" otazala se nechapave sestra. "No Bill tam byl." Chvilku se takhle dohadovaly kdo teda na te party byl a nebyl.... a Billovi na druhym konci sveta asi pekne zvonilo v usich :)

A co teprve Cech s Moravakem :D

Když vyzván, musím něco přidat:

Kamarád v Německu dostal chuť na dobrotu, která se tehdy běžně prodávala v řeznictvích u nás: na teplý koleno. Ovšem když se prodavačky zeptal "Haben Sie warme Knie?", byl zpočátku velice nepochopen, protože se zeptal na teplotu těch prodavaččin kolen. (Ty hotový prasečí by byly heiße Haxen.)

No a jiná známá chtěla v dobách, kdy i sušené fíky byly v ČSSR vzácností, vyzkoušet čerstvé. Tak zamířila v Německu na tržnici, stoupne si do fronty u největšího stánku s ovocem, a až je na řadě, přeje si - sama ještě mladá - u mladičkého prodavače: "Ich möchte Fieken." Že svoje přání vyslovila s dlouhým namísto s krátkým i, to nezabránilo tomu, aby prodavač zfialověl jak pivoňka. (Ty fíky by byly Feigen, takže to odhadla celkem dobře, že je to takový mezinárodní slovo.)

To reznictvi mi pripomina, jak kamaradka ve Francii kupovala hovezi zadni. Naucene vete ve francoustine odmitnul reznik rozumet, takze se kamaradka pred pultem placala do zadku a delala "muuu" :D A nakup se podaril ;)

karma... znám moc dobře!

Dekuju! :)

Kamarád v USA potkal medvěda. Pak o tom chtěl nadšeně povyprávět servírce v nějakém motorestu a řekl jí, že v lese viděl velké černé pivo.

Mozna lepsi, nez kdyby servirce rekl, ze chce vypit medveda :D

Dobrý článek a zajímavý titulek. Jen takovou maličkost. Jazyků je na světě asi 7000, takže jen abych upřesnil kolikrát jsme blbci. No a kdyby šlo jen o jazyky, které mají písemnou formu, tak těch je asi tak 800, takže být tolikrát blbcem je taky celkem dost. :Ale je fakt, že se při používání cizího jazyka docela pobavíte, jak svými chybami tak i zvláštnostmi a odlišnostmi těch jiných jazyků.

Přeji pěknou zábavu a hodně dalšího úsilí ve studiu AJ i NJ. Oba dva tyto jazyk potřebujeme strašně moc a je dobré se v nich neustále cvičit. YOUTUBE pro AJ a satelitní televizi pro NJ.

Krom jazyka se dozvíte i věci, kteří ti ostatní našince vědět nebudou. A tak vám to pomůže i v přemýšlení a chápání reality. Prostě Masaryk měl pravdu. Jen je nutné ty jazyky znát velmi dobře. Držím palce.

Anglictinu rada cvicim sledovanim filmu v AJ originale s anglickymi titulky, ale vzhledem k absolvovanym statnicim (i kdyz daaavno) to s AJ docela jde. S Nemcinou je to horsi, ta je mi za strizliva odporna :) Spanelstina s Italstinou mne bavi vic. A zbyle tisice jazyku bych si dovolila a si vynechat :D

Myšlenka  blogu  je  opravdu  krasna...

      Všude  pisatelka dopadla dobře...V  Telči u  zamku povidam  opbčanovi  Dle  Tve  angličtiny jke to jasne, jksi  z Australie...Tak tak  že jsem nedopstal  fracku/ byl t   American/

Ja takhle urazila Kanadany, kdyz jsem jim rekla, ze maji prizvuk jako amici :D Ale Australane mi zni spise britsky...

Během studia jsem si jednou(vydatně) přivydělal sběrem jablek v Itálii,konkrétně v Bolzanu (s italsko-německy mluvicím obyvatelstvem),kde jsem se dorozumíval německy.Tehdá jsem pracoval u farmáře jménem Klaus Tröger.Když jsem pak po studiích o 6let později jel znovu do Bolzana,tentokráte k jinému farmáři,tento se mě intenzívně vyptával,jestli umím česat a u koho,že jsem to před lety pracoval a já řekl Klaus Trotl.Farmář se zarazil a dál se nevyptával.Až po několika dnech,kdy se mi častým používáním němčiny obnovovala za studií nabytá slovní zásoba,jsem si uvědomil,že jsem svého bývalého zaměstnavatele nazval blbcem,hlupákem (der Trottel).

Nejakej Klaus a byl to peknej trotl :D

Mno, vzpomínám si na zážitek z letiště Vnukovo v Moskvě, kde jsme v roce 2009 marně hledali let č. 231 do Dušanbe.

Na všech informačních přepážkách na dotaz: "Do you speak English?" reagovali: "Yes I do".

Na jakoukoli další otázku pronesenou v Angličtině byl jedinou reakcí indiferentní pohled.

Byl jsem překvapen sám sebou, jak rychle mi začala naskakovat Ruská slovíčka, takže nejenže jsem zjistil, že letoun Tupolev 134 má "těchničeskije problema", ale dokonce i to, že zmíněné "problema" spočívají v tom, že společnost Atlant-Sojuz zatím neprodala dost letenek a poletí se, až budou vyprodány aspoň 2/3 kapacity letadla.

Ano, to jsem parkrat zazila v Asii, oni mechtej cloveka zarmoutit negativni odpovedi :D ale pak misto "inglis" clovek mluvi rukama a nohama ;)