Proč nemohu být prezidentem aneb Nechte toho!

   Jsme obklopeni průměrností a chybí nám uznávané autority. Naši prezidenti často vraždili, kradli, opíjeli se - a hlavně lhali. Snad podle hesla „tonoucí se i stébla chytá“, se množí hlasy vyzývajíce moji maličkost, abych v příštích volbách kandidoval na úřad prezidenta republiky. Děkuji sice za důvěru, ale vycházejíc z dosavadních zkušeností, nemám žádné předpoklady, abych získal důvěru a tím většinu hlasů našich voličů. Dovolte mi prosím, abych zde své nepřekonatelné slabiny vylíčil.

Takto bude asi vypadat naše euro-mince po zavedeni eura v České republice...

   Většina naších prezidentů byli tzv. “muklové“. Ve vězeňské hantýrce znamená “mukl“ zkratku pro “muž určený k likvidaci“. Tito lidé buďto seděli za mřížemi nebo byli v nepřítomnosti odsouzeni a bylo po nich pátráno. T.G. Masaryk (1915, v nepřítomnosti odsouzen za velezradu k trestu smrti, zastřelením), Edvard Beneš (1915, uprchl před zatčením do exilu), Emil Hácha (1945, zatčen a vězněn pro velezradu), Klement Gottwald (1938, uprchl před zatčením do SSSR), Antonín Zápotocký (1940 - 1945, koncentrák), Antonín Novotný (1941 - 1945, koncentrák), Ludvík Svoboda (1939, uprchl před zatčením do exilu), Gustáv Husák (1954, odsouzen za velezradu na doživotí), Václav Havel (v době totality 1979 - 1989 několikrát zatčen a vězněn za „protistátní činnost“). Emil Hácha byl jedinou hlavou státu, jenž se dostal do vězení až po svém prezidentství. Ti ostatní se stali „muklem“ již před nastoupením do funkce hlavy státu.

   Naproti těmto výše uvedeným osudům jsem já naprostým břídlilem: Nikdy jsem nikoho a nic nezradil. Do „lochu“ mě nikdo, nikde, nikdy nezavřel. Do zahraničí jsem ani jednou ilegálně neutekl.  Prostě jsem zůstal slušným člověkem, což je neodpustitelné!

  Bez zrady a kriminálu se v Česku kandidovat na prezidenta úspěšně nedá. Onen předpoklad je nutné si uvědomit! Pro mne to znamená „pozdě bycha honit“!
 

   Kdo nikoho a nic nezradil, v kriminále nebyl a neutíká přes hranice jako zajíc, ten nepožívá v naší zemi žádnou důvěru. Takové pochybné stvoření nemá naprosto vůbec nejmenší šanci v politice uspět.

   Následky si tedy musím nyní přičíst sám. Marně si hlavu lámu, koho nebo co bych mohl nahonem zradit a tím se dostat, co nejrychleji do „lapáku“. Nic mě nenapadá. Rovněž ilegální útěk za hranice není možný, neboť kolem nás již žádné hranice neexistují. Co kdybych alespoň znásilnil pětiletého chlapečka!? Budu o tom přemýšlet!

   Dva z naších prezidentů - Hácha a Gottwald, byli masovými vrahy. Hácha podporoval vražednou politiku Adolfa Hitlera na území Protektorátu a Gottwald na “doporučení“ Josefa Stalina posílal desítky nevinných obětí na šibenici, bez ohledu na to zda-li se jednalo o oponenty nebo jeho vlastní komunisty.

   S tím mám rovněž problém. Já jsem nikdy nikoho nezabil. Žádného Žida jsem nezplynoval a na rozdíl od Gottwalda, jsem také žádného komunistu neoběsil. Nevím jak se z tohoto dilematu mám vymotat?  Někdy si připadám jako vyložený selhávač.

    Jeden z naších prezidentů se stal fašistou (Hácha). Pět prezidentů byli za totality komunisté. Václav Klaus se několikrát o vstup do KSČ pokoušel a Miloš Zeman se stal členem KSČ v roce 1968. Zde skutečně nemám na co navázat. Jsem ztracen!

   Tady nemám opravdu vůbec nejmenší šanci. Nikdy jsem členem žádného pravicově extrémního hnutí nebyl. Do žádné komunistické strany jsem nikdy nevstupoval ani jsem se o to nepokoušel. Prostě, jedním slovem: propadák! Pochopte, že v tomto ohledu se opravdu v mém případě nedá nic dělat. Nevím, jak by se tohle všechno dalo napravit?! Jsem absolutně bezradný.
 

  Dva z naších prezidentů byli zloději: Edvard Beneš kradl ve velkém (tzv. „znárodňovací dekrety“, po II. světové válce) a Václav Klaus v malém (kleptoman).

   I zde se opravdu musím stydět, neboť já jsem skutečně nikdy nic „nezastátnil“ a propisovací tužky také nekradu. Tím, že propaguji své životní moto: “Lidská důstojnost a soukromé vlastnictví jsou nedotknutelné!“, jsem se již několikrát u mnoha čtenářů zesměšnil, odepsal a v některých kruzích jsem dokonce považován za “nesvéprávného“.
 

  T.G. Masaryk pravil: “Nebát se a nekrást!“, což Beneš a Klaus považovali za zvrácenost a heslo zrevidovali na: “Nebát se a nakrást!“. Benešovi pomáhali v jeho činnosti komunisté, proto se mohly realizovat zlodějny ve velkém. Klaus žádnou podporu komunistů nemá, tak se alespoň vrhl na „znárodňování“ propisovacích tužek...
 

  Já se mohu posuzovat za vyloženého hlupáka a jít se do koutku stydět, neboť nejsem schopen cokoli odcizit. Existují lidé, kteří se nikdy nenaučí jezdit na kole nebo plavat. Já se prostě nikdy nenaučím krást. Já to neovládám. Kdybych někde někomu něco ukradl, šel bych to zase hned vrátit. Patrně se u mne jedná o nějakou vrozenou duševní vadu. Skutečně nevím, čím by se dala léčit...

  Neodpustitelným handycapem, v mém případě, je rovněž ona katastrofální okolnost, že nejsem vůbec alkoholikem. Co by se s tímto stavem dalo dělat, nevím. Já prostě žádné lihoviny nepiji a ještě navíc nekouřím. Zkrátka - nepřijatelné fuj!

   Gottwaldova opilost se jmenovala “soudruh prezident je v náladičce“ (krycí výraz pro lezení po čtyrech). Zemanův alkoholizmus se jmenuje “viróza“ (krycí výraz pro potácení se hradními komnatami). Václav Havel se jednou tak ožral, že se málem utopil v nedalekém rybníku. Já jsem ožralý u rybníka ještě nikdy nebyl...

   Na to na vše já prostě nedosáhnu!

  Proto žádám své příznivce o pochopení. Ale snad by se něco dalo obejít tím, že bych se motal, vrávoral, lezl po čtyrech a padal do rybníka, jen tak na oko...
   Opravdu. Nechám si to ještě projít hlavou. Hlavně nic neuspěchat. Děkuji za pochopení!