Pomáhám, pomáháš, pomáháme

Jednoho srpnového nedělního rána mě zabolelo u srdce. Topinka s medem mi při pohledu na titulní články idnes.cz v ústech zhořkla jako měsíce zapomenutá mandle, nebo mrazem přešlá salátová okurka z Tesca. Můj rodný kraj byl pod vodou.

 Přemýšlela jsem jak lze pomoci z 350 km vzdáleného Brna. Mé konto neoplývalo zrovna závratnou sumou a dvouletý synátor mi dával jasně najevo, že neděle je přeci jeho. V tu chvíli mě přepadla idea. Sociální síť facebook a známý server pro maminky budou mít užitečné využití. Po pár telefonátech do postižených oblastí jsem zjistila co nejvíce potřebují lidé, kteří mají malé děti. Dokonce se podařilo sehnat i konkrétní rodiny, přibližná útočiště, kde se nachází a věk dětí.  Na facebook jsem napsala krátkou informaci. Něco na způsob: „ Sbírka dětem postiženým povodní ve Frýdlantě, Raspenavě a Hejnicích. Potřebujeme: plínky, mokré ubrousky, savo, dětskou výživu, přesnídávky, deky a dětské oblečení.“ Celou neděli jsme se synátorem trávili na cestách po Brně a okolí. Ozvala se spousta známých, neznámých, přátelé od motorek, kamarádky kamarádek i mně neznámé maminky, které našly můj příspěvek na emiminu. Maminky z různých společenských vrstev a různých finančních možností. Každá věnovala co mohla a během pár hodin jsem měla plné auto.

 Pondělí po povodních jsem vyplnila dovolenku a vyjela na sever a s pomocí mé sestry a navigátora v jedné osobě jsme vše rozvezly přímo ke zdrojům. To, co jsme během našeho neveselého výletu viděly, nemusím popisovat. Na zprávy se tou dobou jistě díval celý národ. Jedno auto nepomohlo všem dětem. Ale i těch pár dětí v suchých plínkách a se správným sunarem v nové lahvičce za to stálo. Určitě jsme pomohli malé Emičce z Frýdlantu (8 měsíců), jejíž maminka mi minulý týden poslala dopis. Leč adresovaný mně, patří všem maminkám, které pomohly. Bohužel ne na každou mám kontakt, ale věřím, že se tento odkaz dostane alespoň k některé z nich.

(dopis v původním znění)

Dobrý den paní Bernatová,

chtěla jsem Vám ještě jednou moc poděkovat za opravdu spoustu věcí, které jste nám z takové dálky hned dovezla. Byli jste jediní, kdo nám takhle pomohl. Opravdu moc věcí nás zachránilo..jako kašičky a přesnídávky pro malou, flaštičky, plenky, oblečení … To jsme v tu chvíli hrozně potřebovali. To jsem ani nečekala, myslela jsem, že nám přivezete třeba nějaké oblečení. Ale když jsem viděla tu hromadu věcí, měla jsem slzy v očích.

 Moc mě mrzí, že jsme se nemohly setkat osobně, ani nevím jak vypadáte. Ale povodně zasáhly celou naší rodinu, tak jsme si navzájem všichni pomáhali. Sháněli jsme pitnou vodu, jídlo, uklízeli jsme atd. Bylo to moc těžké, hlavně s tou naší holkou. Kdo to nezažil , nedokáže si to ani představit, když se brodíte s 8 měsíčním dítětem ve vlastním bytě do pasu ve studené vodě, která pořád stoupá. Bylo to hrozné.

 Teď už je to ale dobré, odstěhovali jsme se z Frýdlantu do Jablonce, bydlíme v podnájmu ve 4. patře, byt je zařízený a je nám tady dobře.

Ještě jednou děkujeme, nikdy nezapomeneme.

 S pozdravem, Jitka Edis a Emička (příjmení udávat nebudu)

Dopis je věnovaný všem mým kamarádkám, maminkám z emimina, přátelům z MKF i parašutistům a jejich rodinám ..prostě těm, kteří pomohli!