Never ending story

Každé ráno v 6 hodin zvoní budík, pro velkou úspěšnost si to v 6.15 musí zopakovat. Mobil je náležitě potrestán buď slovním útokem, nebo trochou hrubého násilí. V 6.30 se z pokoje ozve „maminkoooo“. Narážím do dveří, opět ze sebe dostávám tolik neslušných výrazů, kolik mi jich dovolí 4,5 metru dlouhá chodba z mého do synátorova pokoje.

Otevřením dveří zapomínám všechny neslušné výrazy, pumpuju svaly a posiluju nervy na oněch 15 kg živé váhy a 168 tisíc všetečných „Co to je?“ za den. Snídaně, pokus o nočník, kontrola emailů, ranní pohádka. Obléknu se, polidštím a přichází chůva. Předávám instrukce co a kde je uvařené na oběd, jak synáček spal a utíkám k výtahu.

 První oslava dne přichází ve chvíli, kdy zjistím, že nemám nabourané auto. Za poslední 2 měsíce se mi na něm podepsal okolní ruch už 3x. Myslím, že jsem na  black listu našeho technického ředitele a nové auto dostanu jako poslední. Cestou do kanceláře proberu s kamarádkou aktuální drby, sním jedny bebe sušenky a zapíjím to zdravým nápojem po kterém budu nejméně nesmrtelná. Ještě že dělají aspoň ty Bebe pojidatelné a s kousky čokolády. Miluju čokoládu.

 V kanceláři se vrhnu nejprve po kávovaru. Taky Vás v práci kávovar buzeruje? Mě pravidelně. Doplnit vodu, dosypat kávu, vyčistit nádrž na zbytky a hlavně vyčistit nádrž na zbytky zbytků. Po patnácti minutách se zavírám do kanceláře, probírám poštu a pomalu srůstám s mobilem. IT oddělení se i tentokrát snaží namluvit, že rychlost řešení mých požadavků je nadstandardně rychlá. Nestudoval jste někdo IT? Myslím, že jsou všichni hromadně školeni na téma: „Jak pomalu a neefektivně se spoustou zbytečných řečí a otázek řešit lehké úkoly a tím si vybudovat image toho, za kterým se chodí až když už to s pc opravdu není k vydržení.“

Oběd se smrsknul na 3 mrkve, jedno jablko a sýrový rohlík za jízdy směr zákazníci. Dneska se dusím jen jednou. Každý den si říkám, že to dělat nebudu, ale už zase jsem se přistihla jak mačkám na mobilu číslo: „chůva“. Opět od chůvy slyším, že pokud by se něco dělo, tak volá. Po schůzkách nákup a telefon kamarádkám kam vyrazíme v pozdním odpoledni s juniory. Po večerním návratu s mládětem domů maximálně uvařím, uklidím a nachystám se na druhý den do práce a umírám. V lepším případě si zacvičím s odpočatě vypadající slečnou s krásným bříškem bez špíčků, která závěrem poradí, že vše je o stravě. Stydím se a přísahám, že od pondělka budu pravidelně cvičit, dělat si svačiny a chodit na obědy. Po kolikáte už?