P.S.

Odpadky na plážích jsou opravdu nechutné odjakživa - už v tom roce 1966, když jsem byl u Černého moře poprvé, se v písku našlo leccos. To nechápu dodnes, že obce, které z turismu tedy hlavně pláží do značné míry žijí, jejich čištění nedokážou zajistit. To je ta mentalita "nějak to dopadne", která na druhou stranu umožňuje přežít.

Jsou ještě místa, kde je nečistota z velké míry jen přírodní - např. u ústí říčky Kamčiji - ty jsou ovšem hůře dostupné a nejsou tam hotely a potřebné zázemí.

Re: P.S.

Děkuji Vám za obsáhlé povídání. Do Bulharska se ráda vrátím. Určitě ale bez syna, protože s malým špuntem je to nejlepší na pláži. Díky moc za typy k návštěvě. Věřím, že mimo hlavní turistická místa budou Bulhaři mnohem vstřícnější. Jen ten jazyk ... angličtina a francouzsština se tam zrovna nenosí :-).

K historii Bulharska - pokračování 2

Bulhaři nezničili jako komunisti u nás gymnazia, kde byla výuka všech předmětů po

jednom roce intenzivní výuky cizího jazyka (angličina, ruština,

němčina, francoužština) v příslušném jazyce. Absolventi těchto elitních škol ale vesměs odešli do ciziny nebo mají lepší zaměstnání než sedět v hotelové recepci. Jinak je to s výukou cizích jazyků asi jako u nás resp. asi spíše horší - gymnazium pokud to není jazykovka nikoho jazyk nenaučí, když necítí možnost uplatnění. 

Až se v budoucnu nabažíte válení u moře objevíte možná bulharské hory: Rilu, Rodopy a pro mne srdeční záležitost Pirin, které jsou pro obyvatele Česka, který zná jen Krkonoše možná ještě překvapivější, než to moře. I když dneska jsou ty Alpy za rohem .....

Naprosto unikátní a co jinde neuvidíte jsou bulharské monastýry, které zažívají v poslední době svou renesanci. Někde nabízejí i slušné i když skromné ubytování (např. největší a nejvýznamnější Rilský monastýr). Materiálů v češtině je ovšem ještě méně, než k té historii.

K historii Bulharska - pokračování 1

Bulharsko spolu s Makedonií je na Balkáně výjimkou, že tu etnické problémy  nepřerostly do krvavých konfliktů a je dost tolerantní k jiným vyznáním - myslím, že spolu s Dány byli za WW2 Bulhaři jediní, kteří nevydali své Židy Hitlerovi. Etnické složení by bylo na extra příspěvek, jen muslimů je snad 700 000 o dynamicky rostoucí cikánské menšině ani nemluvě - jsou oblasti, kde je menšina většinou. I rezidua z ostatních národů, které byly součástí osmanské říše, jako Arméni, Čerkezové, Řekové,  Rumuni a i zbytky Čechů, kteří přišli hned po osvobození koncem 19. století a zasloužili se významně o budování nového Bulharska. Proto ta relativně dobrá pověst Čechů, na což nejsme ve světě zvyklí, protože každý vzdělaný Bulhar ví, že jedním z prvních ministrů osvěty byl Konstantin Jireček, který podle českého resp. tedy rakouského vzoru položil základy bulharského vzdělávacího systému. Tento obraz v poslední době dost narušuje ČEZ, který tu koupil elektrárny a distribuční síť a dře zákazníky.

K bulharské historii

bych dodal, že mi doba trvání Prvního carství téměř 350 let nepřipadá zase tak krátká jako Vám, zvláště když v určitých obdobích se dá říci, že bulharský car byl balkánským hegemonem a mocná Byzanc často raději platila, než by bojovala. Málo se např. ví, že ještě před bitvou u Poitiers (či Tours) v roce 732 zastavili arabský nápor do Evropy v roce 718 právě Bulhaři, Byzanc byla bezmocná. Na Wikipedii zvláště v češtině je k bulharské historii jen zlomek - výborné jsou ale velice hutné Dějiny Bulharska od docenta Jana Rychlíka. Bulhaři jsou na svou historii patřičně hrdí, až nekriticky patriotičtí a není dobře na toto téma žertovat, pomlouvat se mohou jen oni sami. Nakonec to známe i z vlastní historie, že když národ nemá právě slavnou a uspokojivou přítomnost obrací se k slavné minulosti, že. I v novodobé historii při osvobozování od turecké nadvlády i později v balkánských "rozepřích" ztratili jako národ dost krve na to, abychom jejich vlastenectví brali na lehkou váhu.

Je to těžké,

při cca poloviční průměrné mzdě než v Česku musí Bulhaři své životní  tužby hodně omezit, málo cestují a to se pak nejspíš promítá i do představ o vybavenosti a komfortu hotelů a nároků na pobyty u moře, kdy hlavním kriteriem je cena. K tomu ještě balkánský přístup ke kvalitě,  všeobecný sklon nedotahovat věci, mizivé představy byť i o středoevropském standardu služeb a je hotovo. Navíc v dnešní gruenderské době se k moři vrhnulo spousta podnikavců s cílem peníze rychle vydělat aniž by si uvědomovali, že jen spokojený host se vrací a investici zhodnocuje. K tomu ještě nerozumná politika mnoha obcí na pobřeží, kdy dovolili přeměnit např. Sluneční pobřeží s jeho krásnou pláží (když už mluvíme o tom, že jste byla u Nesebaru) v betonovou džungli a místo tak  naprosto přetížit. Oni se to naučí, jako se to naučili Turci a Řekové s podobnou jižní mentalitou. Pro mne jako starého chlapa (v Bulharsku jsem byl poprvé v roce 1966) už je pozdě, Vy si to možná ještě užijete - moře je moře!

Bulharsko od roku 1983, kdy jsem tam byl,

zřejmě dost upadlo, podobně jako České země.

Za socialismu bylo možné jet i do Jugoslávie. A ten Balt měl a má také hodně do sebe.

Ano,

Bulharsko je svojské,ale právě v tom půvabné.Není sterilní,je lidské.Dokonalost

nemusí nutně přinášet štěstí.Bulhaři mi připadají v pohodě a to chceme být

všichni,asi...

Re: Ano,

Neustálé úsměvy nemusím, na nižší kvalitu hotelů se připravím, když o ní vím... ale ty odpadky na pláži mě od návštěvy této země opravdu odrazují.