Poslední dobou se mi nedostává sil a energie. Jediná dobrá činnost, kterou pro sebe dělám je pravidelná návštěva sauny. Naopak nedostatek spánku, čokoládu, fast food a svařák si dopřávám dostatečně. Pohled na strašidelná čísla mé osobní váhy, čítající celých 6,5 kg mě děsí.
Po poslední skleničce svařáku vyplňuji přihlášku na Prague ½ Maraton 2011. Lehkou matematikou dojdu ke zjištění, že mám přesně 4 měsíce na to, udělat zázrak se svojí fyzičkou. Nikdy jsem neviděla ½ maraton (pro stejně neznalé, jako jsem já …čti: „půl maraton“) v televizi ani osobně, natož abych ho běžela. Googluju si fotky z minulých let a nechápu, jak můžou některé slečny vypadat u cíle tak dobře. ½ maraton má 21,097 km. V tuhle chvíli trohu sci-fi představa.
První trénink. Tři hodiny pročítání odborných stránek plné divných zkratek, kterým se zatím ani nesnažím rozumět. Plány tréninku, rady co si obout, co si obléknout a jak dýchat. Do iPodu si hodím své oblíbené písničky, najdu něco v čem nezmrznu a vybíhám. Před domem políbím rituálně matičku Zemi. Ne tak úplně úmyslně, ale ten led tam ráno nebyl.
Po pár stovkách metrů pochopím, že moje obuv nebude zrovna nejvhodnější na zimní běhání. Jsem nucená běžet po hlavních brněnských ulicích, protože ty jediné nejsou pokryté namrzlou břečkou sněhu. Trocha exhibicionizmu neuškodí, aspoň mi bude blbé nahlas funět a často zastavovat. Ve chvíli, kdy mi Serj Tankijen kvílí do ucha, že Sky is over …jsem já, kdo je tady over. Boty, boty, boty. Na internetu nelhali, je potřeba mít dobré boty.
Závěr po prvním zkušebním běhu? 6,5 km za 43 minut, jeden nevrlý pudl, jeden držkopád (naštěstí ve stínu domu a bez zranění), 2x sakra, 3x já už nemůžu a jedno rozmazané oko. Uznávám, že ta řasenka je při běhání trochu zbytečná. Celkově výborný pocit z toho, že se dá přežít běhání v zimě. První věc, kterou před dalším tréninkem udělám, bude nákup zimních běžeckých bot. Jo a taky nesním tabulku studentské pečetě a k obědu si nedám hranolky.
Běhu zdar!
