jo, jo. letos byly. škoda, že už přemrzly. tedy aspoń na Vysočině. ale zas se oteplilo, takže ještě vyrazím

asi půjdu do lesa.

Podle nadpisu jsem myslel, že je to celé o mně!!!

... náhodou, když jdu do lesa, vždycky si na Tebe vzpomenu

ty jsou krásný

Jó, byly krásný Část už prošla traktem a část na to ještě čeká... mňam

Kruciš, to je k zbláznění...doslova jste popsala pocit, který jsem zažíval...i s tím bušícím srdcem, jančením v nohách a tlumenými výkřiky

V posledních letech se mi vyhýbají snad všechny hřiby a to si přitom odříkávám za každýho nalezenýho mrňouska máminu motlitbičku, jako že "děkuji ti lesní pane za tu krásnou houbu" jo, a stejně prdlajs...a tak rád bych si přitom zas zaskotačil.

Tak snad letos...když mě se pořád ale zdají takový blbiny, ve kterých o houbu nezakopnu.

Já tyhle pocity zbožňuju, je to nepopsatelný vzrušení - zahlédnout, přiblížit se, vydloubnout, přivonět ... áááách

Hezké. Já houby rád požírám, ale nelovím. Neumím to. Já je prostě nevidím a to i kdybych stál přímo u nich a pravák by mě okopával nohou do kotníku.

Ale tak nějak jsem si vzpomněl - proboha, kolik je to (desítek) let, co jsem neměl pořádný bedlový řízek? Jé, já bych si dal....

Já mám radost i z obdarovaných hub. Přestože není nic jednoduššího než vyrazit do lesa, často tam nejsem, tak vezmu zavděk i houbovými dary

 Gratuluji, výborné i na delikatesní, smažené řízečky.

Jó, ty jsou vynikající

Každým rokem prožívám tuto euforii ( pokud se urodí)...a je to přesně tak, jak píšeteHodně takových nálezů...

Díky, snad se letos ještě zadaří

Tam, kde Štěpánka čůrá, rostou :)))

To víš, není nad správnou pozorovací polohu

Tak k nám ještě nedorazil, ale doufám aspoň v září v suchohřiby. Chodím dost vysoko, kam jsou lidi líní dojít, takže nemívám strach, že mě někdo předejde. Co se týče konzervace, tak nejraději je suším, a to na sušáku na prádlo, rozloženém a potaženém čistým papírem - žel letos se tak ještě nestalo. Ani jsem letos ještě nevařila moje nejoblíbenější hřibové jídlo - houbový guláš

...mňam, gulášek