Vzpomínka na fauna ...

„A co uděláme s touto konstrukcí, slečno?“ zeptal se mě a významně uchopil do ruky křídu, aby na tabuli vyznačil můj sdělený postup. Po chvilce mého mlčení přeťal jedním prudkým  tahem nakreslené schéma a nahlas dodal: „No přece ji uprostřed přeřízneme!“

Spolužáci ohodnotili jeho vtip hurónským smíchem, zatímco my, jediné tři dívky ve skupině, jsme se po sobě podívaly způsobem: Ty trapáku!
„Zdá se mi, že jste v seminární práci ten koeficient opsala,“ řekl mi pak v kabinetu a zkoumavě se na mě díval. „Co když vám ten zápočet nedám?“
„Sbalila jsem desky zpátky do tašky a odhodlaně řekla: „Ale dáte,“ (a pro sebe si v duchu pomyslela: Ty bys mi ho dal, i kdybych ty papíry měla úplně prázdný!)

„Víš, připadám si jako ten Suchařípa z Faunova pozdního odpoledne,“ řekl, když mi vtíral na koupališti opalovací krém do zad.
Bylo mi dvacet a nechtěla jsem se vázat. Všichni kluci v mém věku mi připadali jak hloupá děcka. Pan docent byl úplně jiný. Chytrý, přísný, s vizáží italského playboye, s americkou manželkou a pasem plným cizokrajných razítek.
„Jsem hroznej hajzl,“ svěřil se mi nečekaně. „Oženil jsem se jen proto, abych mohl cestovat po světě...“
Dost dobře jsem nechápala, proč se muži v tomto moudrém věku svěřují s takovými duševními poryvy dvacetiletému teleti a zrovna tak jsem tenkrát nepochopila všechny ty nuance zmíněného filmu.

„Jestli tu zkoušku ze statiky udělám, tak se budu plazit z fakulty až na kolej po břiše,“ dušovala se spolužačka před obávaným zkoušejícím. Já se k ní nepřipojila, ale učila jsem se mnohem víc než obvykle na lidovku, protože jsem nechtěla být za trapku, která je tupá jak vagón bruslí a potřebuje protekci. Zkoušku jsme udělaly obě, ale ona svůj slib nedodržela a minimálně do hospody došla po svých.

Před chvílí jsem se znovu po dlouhé době dokoukala na „Faunovo velmi pozdní odpoledne.“
Konečně chápu i ty detaily...

P.S.: Věnováno vzpomínce na Věru Chytilovou.
Natáčela jsem s ní pár štěků v jednom dokumentu a nikdy nezapomenu, jak nás honila po zámeckých schodech nahoru a dolu a neváhala přelézt (ve svém věku) i zamčený plot, abychom mohli natočit přesně ten záběr, který chtěla.
Tomu se říká vášeň. Vášeň k životu, kterou ji mnozí můžeme závidět...