... vytápějte na teplotu červeného vína!

„Je čas ukončit rozmazlené a nezodpovědné chování ohledně přetápění obydlí a pracovních prostor!“ ( … aneb lehké sci-fi z možné blízké budoucnosti.)

„Neměl jsem ty starý kamna vyhazovat,“ postěžoval si Karel.
„Blázníš?“ oponoval mu kamarád Jožin. „Co kdyby je u tebe našla teploměrná hlídka? Takový kamna nepřikreješ, ani rychle neuhasíš. A i kdybys je měl v tajné černé kuchyni, tak když ti hlídka doma naměří víc jak 18°C, zaplatíš mastnou pokutu.
Karel smutně pokýval hlavou. „Jó, to byly časy, když jsem jen tak v trenkách ležel v zimě na gauči s lahváčem a koukal na fotbal!“, zamáčkl málem slzu.
„Podívej se, jaký cancy vymýšlí vládní píáristé, aby motivovali lidi k nižší pokojové teplotě.“ Rozčílil se a praštil o stůl novinami s velkým nápisem na titulce: VYTÁPĚJTE NA TEPLOTU ČERVENÉHO VÍNA!
 
V článku bylo obšírně vysvětlováno, jak v dřívějších dobách byla běžná teplota v místnosti 15 až 17°C, a protože lidstvo zpohodlnělo, bylo ještě před pár lety normální vytápět na 21 – 24°C. Což moudří vládcové zatrhli a maximální teplotu určili na 18°C. Tím se ušetřilo i za chlazení červeného vína mimo letní vedra, kdy tato rozmařilost stejně byla zakázána.  
Také televize byly teď vybaveny rotopedy, takže, kdo se chtěl dívat na nějaký pořad, musel intenzivně šlapat, aby si vyrobil zábavní elektřinu. To šlo ruku v ruce s lístky na prodej oblečení, protože když šlapete, nepotřebuje tolik teplých vrstev šatstva, které je stejně na příděl.
Navíc nezdravé jídlo bylo tak zatíženo spotřební daní, že obrázek tlouštíka s pytlíkem brambůrků a plechovkou coly byl zrovna tak nemyslitelný jako brontosaurus  v ZOO.
„Víš, co mě fascinuje?“ povzdychl si Jožin. „Jak si na to lidi zvykli a řada si to dokonce pochvaluje! Kde je ta hranice, krucinál!!!“
„Co naděláš!“ zasmušil se Karel a chtěl noviny s křiklavým titulkem hodit do tašky na tříděný papírový odpad.
„Dej to sem! Tím se bude dobře podpalovat,“  zasmál se Jožin a složil si noviny do aktovky.
„Jestli se chceš ohřát a zavzpomínat na teplý časy, přijeď za mnou na chalupu. Když napadne sníh, ani neprohazuju cestu, kontrolorům se závějemi nechce a mám emisní povolenku na výjimku zatápění dřevem na samotě.
Nasedl na své kolo s přídavným vozíkem, na kterém měl naložený nákup a vydal se na svou samotu s kusem lesa a malou latifundií, kterou se mu podařilo koupit za minutu dvanáct, než se podobné objekty začaly prodávat za horentní ceny a šly na dračku.
Mé dřívější blogy ze série sci-fi z blízké budoucnosti:
Návštěva rychlého občerstvení v roce 2028  

Silvestr v klubu u Mařenky 2020(Když jsem si znovu přečetla tenhle starší blog z roku 2016, tak nevím, nevím, jestli bych si měla tak vymýšlet.)