Tajemství úspěchu sňatkových podvodníků

Čas od času zahlédnu v novinách titulek typu: „Sliboval ženám společný život, pak je okradl“ nebo  „Gigolo dostal 9 milionů a 6 let“ a podobně. Také vás napadne otázka, jak to ti dotyční dokázali?  

Obecenstvo miluje pohádky

Příběh pařížského „Modrovouse“ Desiré Landru byl jedním z největších kriminálních případů první poloviny 20.století. Dotyčný měl svést několik set žen, z nichž mnohé zabil. Byl odsouzen za prokázané vraždy 11 z nich a popraven. Od té doby se k tématu vrací mnoho novinářů a tvůrců, které fascinuje otázka:
Jak, tento nepříliš pohledný muž, mohl svým šarmem okouzlit tolik žen, že mu podlehly natolik, že obětovaly svůj majetek i život?  

Recept je jednoduchý. Stačí dobře uspokojit touhy lidí po věcech, kterým se jim nedostává. Po hezkém chování, lásce, citu, vztahu a zájmu o jejich osobu. 

A tak stačí nabídnout tyto ingredience v tom správném balení a získání náklonnosti je jen otázkou krátkého času.
Budoucí „oběť“ uvěří klamavé reklamě svůdníka. Uvěří že potkala toho pravého (pravou), člověka plného fantazie, milujícího, tolerantního, plnícího každé její přání.
A vůbec jí není podezřelé, že milující hravě přechází ty projevy a vlastnosti, které předchozím partnerům vadily.
Skutečný podvodník  je totiž v obrovské výhodě. Zatímco skutečný milující tápe v citech,  s člověkem, se kterým plánuje opravdu žít, se snaží najít kompromis ve vzájemném chování a často něco zaskřípe, s podvodníkem nezaskřípe nic.
Vše je dovoleno, odměněno, obdivováno.

V pravou chvíli pak nastane praktická fáze.
Podvodník, vědomý si obecné pravdy, že ho nikdo automaticky nezahrne, byť z lásky, bohatstvím, předstírá nejčastěji zájem o koupi společné nemovitosti nebo  tragickou událost (vykradení bytu, havárii, pomoc nemocnému příbuznému..)
Pod touto záminkou vyláká z oběti peníze či jiné statky a zcela přirozeně už netouží po této fázi s dárcem či dlužníkem ve vztahu pokračovat.  

Je zajímavé, že muži podobné události, na rozdíl od žen, na policii hlásí spíše zřídka.
Proto se zcela nespravedlivě častěji hovoří o „sňatkových podvodnících“ nikoliv podvodnicích. V rámci emancipace si myslím, že strany jsou vyrovnané. Jen se více mužů, za podobná dobrodružství stydí, nepřiznají je a odepíší je jako sponzorský dar.   

Vynechám obecná klišé a uvedu příklad z mého okolí. 

Můj kamarád, říkejme mu třeba Ferda, vzdělaný lékař v nejlepších letech, měl pověst muže, který spí s peněženkou pod polštářem. Alespoň to o něm tvrdila nejen jeho bývalá manželka.Po rozvodu střídal ženy, které nijak zvlášť materiálně nerozmazloval, až poznal Andrejku.
Kdekdo se divil, že Andrejce najednou kupuje šaty, boty, hodinky, lyže a kolo. Andrejka to vzala zkrátka. Počkala ve skromnosti 3 měsíce, na chvíli, kdy je muž z nové známosti nejvíc eroticky omámen a smutně mu oznámila hroznou věc:
Vykradli mi byt! Vzali mi úúúplně všechno!
No a nekupte té chudince o co přišla!
A protože nemá ani ten kavalec, je dobré nastěhovat jí k sobě. Což Ferda jako čestný muž udělal.
Pravda, trochu ho mrzelo, že s ním odmítá často spát a vymínila si oddělené postele, ale musí si chuděra přece zvyknout.
Že si nezvykla, poznal po dalším čtvrt roce, kdy s ním nechtěla jet na vánoce k jeho rodičům na Moravu a po jeho příjezdu našel už jen prázdný holobyt. Dokonce byly odšroubované i lustry a poličky.   

Částečně si, bohužel, za své pomýlení mohou oklamaní sami, protože tak trochu uvěřili v zázrak. Ve věci, které se běžně nestávají (třeba že existuje naprosto nezištná žena či muž).
Ovšem je škoda, že právě tak krásné věci, jako je laskavost, tolerance, pozornost a citová náklonnost se mezi námi nepěstují více, pak by jistě bylo i méně „sňatkových podvodníků“.