Sociální sítě ... jak drogoví dealeři ?

Čím dál víc mi je připomínají, i když dávám za pravdu pořekadlu, že tyto i jiné vymoženosti jsou „dobrý sluha, ale zlý pán“,  a tak je nutno k nim přistupovat.

Před dvěma týdny se éterem nesla zpráva, že Facebook se zbláznil a zobrazuje jen vzkazy celebritám a přátele skryl ….
Všimla jsem si toho na zdi i já, byla půl dne samá přání a posty žádné.  Ovšem nijak mě to nepřekvapilo. „Zbláznil se“ už dávno. Tedy abych uvedla na pravou míru: nezbláznil, jen cíleně plní svůj záměr.  Namlsal v začátcích uživatele na bezplatnou kecárnu, udělal z mnohých závisláky a teď těží data, maže nepohodlné kecy a ksichty, a rve do všech reklamu hlava nehlava.

Ostatní aplikace a média nezůstávají pozadu a tak se napřed samostatné platformy jako WhatsApp nebo Instagram, poté co přestaly být solitéry a sfúzovaly, uživatelsky nějak pokazily.

Kdykoliv jsem vlezla a vlezu do nějakého prostoru , ať už virtuálního nebo skutečného, tento blogový nevyjímaje, jsem si vědoma, že má nějakého majitele a  ten dle svého uvážení rozhoduje a práská bičem.  Ovšem praktiky výše jmenovaných a mnoha dalších se víc a víc podobají drogovým dealerům. Napřed před školou dávají drogy v cucavých bonbonech dětem, aby je navykli a pak tvrdě zkásli.  Ne, sociální sítě, vyhledávače a freemaily nejsou zadarmo, jsou draze zaplaceny vytěžením informací o každém klikaři, i kdyby se kukís naodmítal doaleluja!

A tak se na ksichtoknize a místo rolování příspěvků „přátel“ objevují dle množství postů: reklamy, reklamy, reklamy, videa, o která nestojím a která žerou data, sponzorováno, nabídky z bazaru, přítel XY se účastní něčeho, sem tam opakující se příspěvek prodravší se selektivním výběrem robotů …
V poslední dobou také stále častější phishing v messengeru …
Nestěžuji si, jen konstatuji a používám platformu tak, aby mi nejvíc vyhovovala a já viděla to, co vidět chci. Ovšem forma, vytěžování, tlačení a cenzura zamrzí a obtěžuje. Také neustálé inovace a přehazování ovládacích lišt a přeskupování tlačítek.
„Nerozčiluj se, jsi na návštěvě“, říkám si a marně vyhlížím nějakou další síť, která, alespoň v začátcích, než se zglobalizuje, bude přívětivá.  „Můžeš vždy odejít!“ říká vnitřní hlas, ale jak je známo, feťáctví se těžko odvyká.