Sen o dokonalém kurzu angličtiny

 „To je hrozný, když si představím, že na tu angličtinu chodím od šesté třídy....“ povzdechla si v pondělí večer Helena v lavici za mnou. Podívala jsem se na svůj tlustý ohmataný sešit, kde bylo vyznačeno několik let zpět a povzdechla jsem si také. Jsem generace odchovaná povinnou výukou ruštiny a další jazykové vzdělání jsem si doplňovala nepravidelnými návštěvami všelijakých kurzů.

Říká se že : It is the first step that costs, ale u mě to začínání začíná každým otevřením učebnice. Každým nucením se k vypracování domácího úkolu. Začínám znovu a znovu.
Anglicky se učím s přestávkami drahně let a jsem ve stádiu intermediate student. 

Když jsem skončila školu, nebylo ještě běžné a automatické vyrazit do anglofonní ciziny na brigádu, nebo jako au-pair, zato bylo běžné se vdát.  Vdala jsem se i já. 

První vlna „učitelů“ angličtiny  po „velké sametové“ se často rekrutovala z různých týpků, kteří přijeli zpoza velké louže učit civilizovanému jazyku opice za železnou oponou. Vzpomínám na úžas jedné lektorky, když s námi v pronajaté učebně zvláštní školy probírala téma co děláme denně po ránu, když vstaneme. Kromě čištění zubů, oblékání, snídání  atd. došla až mytí vlasů.  A zde narazila. Studenti se po sobě rozpačitě koukali a jeden ze sebe vysoukal: „My si vlasy každý den nemyjeme“ a pomysleli si něco o ulítlých Amících. Melisa, jak se lektorka jmenovala, zase něco o grubbily Czechs. 

Další lektor s námi chodil, když nás z patnácti bylo jen pět, raději k „Pavoukovi“. Od té doby znám dobře anglicky názvy alkoholických nápojů.
Říkal : To je fajn v Československu, já tady chlastám a ještě mě za to platíte. 

Večerní studium jsem proložila i týdenním jazykovým pobytem na Sázavě. Ráno byla výuka, odpoledne sjíždění řeky na raftu. Co jsme dopoledne narvali do hlavy, odpoledne jsme na řece vypustili. Vzhledem k tomu, že vedle nás v chatičkách bydlel i ragbyový tým na soustředění, bylo o zábavu postaráno. 

Další jazykovka byla na půdě. Na památný meotar bylo špatně vidět a ti, kdo přišli pozdě seděli i za sloupem. Navíc se celou výukou linul nepříjemný odér z nohou, protože jsme se do malé nevětrané učebny museli zouvat. 

Poslední léta navštěvuji profesionální centrum cizích jazyků a soudě podle mé nedávné účasti na mezinárodní konferenci, jsem k mé radosti přednášce hodně rozuměla. Je vidět, že pasivní biflování, přece jen zanechalo v mých mozkových závitech nějaké stopy. Horší je se rozmluvit, když nejezdíte často do ciziny a v místě vašeho bydliště mluvíte s cizinci hlavně rusky a německy. 

Everything comes to him who waits.  

Nevzdávám to.
Ale největší nepřítel je slabá vůle.
„Vždyť si to platíš !!!“ nadávám si.
Kdyby se ve škole hlasovalo pro zavedení tělesných trestů, zvedla bych ruku jako první. Několik ran rákoskou, klečení v koutě na hrachu a veřejná potupa z toho plynoucí by mě třeba donutila k pravidelnému psaní domácích úkolů a samostudiu. 

Málo platné, nejsilnější motivací v životě je nějaká výzva.
Když se něco musíte naučit, nebo nepřežijete. Jsem proto rozhodnuta, pokud mi to práce dovolí, skočit po hlavě do vody a odjet do školy do Londýna. Když si nebudu umět nakoupit, umřu hlady a to je hodně silná motivace! 

Learn to walk before you run.