Sen o dokonalé dámské pracovně

Obvykle taková místnost v bytě neexistuje. Kupodivu ji zřídka najdeme i v nových rodinných domech.  Pokud tak nenazveme kutloch – většinou úzkou tmavou místnost bez okna, kam vedle plynového kotle vsoukáme pračku, případně sušičku, pár polic a věšák u stropu...

Když se řekne domácí pracovna, jako první si mnozí představí psací stůl, počítač a dost.
Ale to nemá s „dámskou“ pracovnou nic společného. Je to univerzální administrativní domácí koutek.

Ráda si prohlížím časopisy a články o bydlení, nové developerské projekty i individuální nápady na řešení dispozic bytů a domů, ale velmi málo se setkávám (a to i u projektů velkorysých) s místností, která je vyloženě určena pro domácí práce, kterým se nejčastěji věnují ženy.
I v drahých bytech často chybí technická koupelna a sušárna a tak jsou majitelé i hosté často konfrontováni s prádlem visícím nad vanou nebo jiných nevhodných zákoutích.
Ženy pak mají v domácím pracovním režimu roztahané žehlení po celém obýváku, případně jiné místnosti, kde je televize. (Protože jak si mnozí vzpomenou, mnoho žen bez ní nevyžehlí, jak krásně definovala Daniela Kolářová ve „Vratných lahvích“. Když se jí Zdeněk Svěrák zeptal, proč se dívá na takové kraviny, odpověděla mu: Žehlils jsi někdy? Nežehlil!)
A tak to mám i já, akorát se opravdu, ale opravdu nedokážu dívat na všechno a proto jsem si po mnoha letech odolávání koupila své první video právě kvůli žehlení.

Kdybych si mohla navrhnout svou ideální pracovnu, pak by to byla veliká místnost s výhledem do zahrady. S pracovním stolem, spoustou přehledných polic s barevnými krabicemi na všechny myslitelné potřebnosti, velkým dvoudřezem, pračkou, sušičkou, bytelným vytahovacím věšákem na prádlo, permanentně rozloženým žehlícím prknem, stolkem se šicím strojem, pohodlnou pracovní židlí ale také s televizí a gaučem.
Takové království, kde mohu cokoliv pustit z ruky a nechat to ležet, kde se mi zamane, království, kde se při žehlení mohu dívat do zahrady nebo na televizi. A také království, kde, když  budu chtít být sama, nebo mě už všechno začne štvát, včetně mého drahého, zašiju se na trucgauč a nevylezu, dokud nebudu muset.

Tak mne napadá, že ve chvíli, kdy si takovou místnost budu moci pořídit, budu na tom patrně tak dobře, že si k ní pořídím i hospodyni.
Ale co, určitě by se nám tam líbilo na střídačku oběma :-)