Saunový svět nebo smrdutá sluj?

... aneb když nešikovná realizace, marný personál a nevychovaná klientela dokáže pokazit genia loci ...

Chladnější podzimní počasí a klesající teploty přímo vybízí k návštěvě saunového světa, což je příjemná náplast na odcházející letní dny, se vzpomínkou na válení se bez plavek na pískovně.

Jako rodilá Karlovaračka jsem měla radost, když se před pár lety znovu otevřel bazén Thermal, navíc se saunovým světem, který v Karlových Varech chyběl. Protože pracuji v Praze a navštěvuji saunové světy všude možně po republice, do Thermalu jsem se dostala až nyní. A prostě si nemohu odpustit recenzi.
(Dále čtěte jen saunomilci, pro ostatní to nejspíš nebude zajímavé.)

Šla jsem tam s nostalgií a vzpomínkou na letité návštěvy bazénu před jeho uzavřením.

Cesta nahoru k bazénu léta stále krásná. Foto: ŠB

Výhled z bazénů se nedá pokazit. Foto ŠB

Potěšilo mne, že při rekonstrukci částečně obnovili původní informační systém - vypouklé modré směrovky s bílým písmem a líbilo se mi provedení obou bazénů. Tím jsem ale pochvalu vyčerpala.

Hned u vstupu návštěvníka, který chce navštívit nejen bazén, ale i saunu, zarazí, že dostane jen ručník s upozorněním, že prostěradlo si vyzvedne u vstupu do saun.
Návštěvníci, co jsou z jiných saunových resortů zvyklí dostat oboje najednou, protože se do prostěradla po vysvléknutí zabalí, jsou poněkud v rozpacích. Pokud sebou nenosí svůj kilt, musí se spokojit s malým ručníkem, nebo se převléknout do plavek a ty si pak v saunách svléknout. Což o to, těch, co jdou hned v plavkách do bazénu, se tato komplikace netýká, ale pro ostatní je to poněkud nekomfortní. Zrovna tak jako miniaturní skříňky.

Saunový svět se nachází v kuchyni a skladech bývalého Grill baru, v samotné bývalé restauraci je odpočinková zóna. U vchodu do saun je jakýsi provizorní stolek a police s prostěradly a ručníky (bez známky toho, že by tuto část alespoň minimalisticky někdo interiérově řešil). U stolku se střídá obsluha, která se také střídavě saunuje, takže ji nerozeznáte od návštěvníků. Po vyzvednutí prostěradla se ocitnete ve stísněném prostoru s namačkanými saunami, sprchami, nedostatkem odkládacích boxů a věšáků, nešťastně orientačně označených. To nic ale není proti druhému patru saun s velmi nízkou světlou výškou, kde klaustrofobik po chvíli hledá, kudy by uprchl a už se nevracel. Sice vím, že Saunie má koncept temného interiéru a osvětlení všude, zde si ale připadáte jak v bizarní únikovce. Specialitou Saunie také je, že nechává lidi čekat před ceremoniální saunou do poslední chvíle před začátkem, zde skutečně namačkané jak sardinky. V resortech Infinit můžete zaujmout místo 5 -10 minut předem, sauna je připravena.

Co je ale nejhorší ze všeho, je ohavný zápach (jak kdyby se tam zaběhla smečka mokrých psů a vykonala zde i potřebu), nejvíce ve sprchách, který ale proniká všude. Vím, že se mokré provozy s tímto potýkají všude, ale jinde je čisto a v exponovaných prostorách bývají umístěny vonné difuzéry. Zde, po třech letech provozu, zanesená, olezlá, nevyčištěná místa.

Podle řečí, co jsem si vyslechla, jsme měli patrně štěstí na saunového mistra, mával při ceremoniálu opravdu skvěle, ale prý je tam takhle šikovný jediný.

Samotná kapitola, kterou resort ale zcela neovlivní, jsou návštěvníci. Skáčou neosprchovaní do ochlazovacího bazénku, nechávají přes několikajazyčné cedule své věci na lehátkách (už s masivně orvanými podhlavníky), hlasitě pokřikují a pohazují po zemi obaly od přineseného občerstvení, viděla jsem jednoho, jak vyplivl chrchel do bazénu, a jiného jak nechal cachtat své rozjívené děti v pruzích vyhrazených pro kondiční plavání.

Protože je zde personál mladý, brigádně působící, tudíž zkušenostmi a autoritou neoplývající, patně se do větších akcí, směřujících k poučení návyků a hygieny neznalých klientů, raději nepouští.
Ani se nedivím. Zažila jsem, jak do velké ceremoniální sauny přišla skupina cizinců (nerozeznám ukrajinštinu od ruštiny) a protože si chtěli sednout vedle sebe na určité místo, kde už jeden člověk seděl, nevybíravým způsobem, stylem „kšá kšá naznačovali aby vymajzl. Nevymajzl (kdyby slušně požádali, nejspíš by se normálně posunul), tak si vedle něj sedli a začali do něj strkat a vytlačovat ho.

Ještě bych se mohla rozepsat dál (o nedotažených stavebních úpravách, atd…), ale jak tak koukám, i na blog je už text příliš dlouhý na jednu smutnou recenzi. Napadá mne, že saunymilovní Karlovaráci jako já, budou tak jak dříve raději jezdit do nejbližších německých zařízení, kam se naučili jezdit dávno před tím, než u nás saunové světy začaly vůbec vznikat.
Opravdu mne mrzí, že Saunia ve Varech je nejhorší pobočka tohoto řetězce, a asi nejhorší ze všech saun, které jsem navštívila.
Přála bych si, aby se tento nevyužitý potenciál místa, jakým bazén se zázemím je, někdy naplnil a sloužil ještě více k potěše a relaxaci.

Tady jsme nalevo stávali dlouhé fronty za každého počasí, abychom si mohli hodinku zaplavat. Původní beton a plastiky stále drží. Foto: ŠB

Na závěr jedna vzpomínková, performanční, aneb co vše se dá dělat i ve starém vypuštěném bazénu.

„Ženy v černém – schůzka na dně“ 2017 – foto ve vlastnictví autorky od Jiřího Hubatky