Promiňte, slečno, ale moje auto není vrtulník

řekla jsem drobné blondýnce, která se mě s udiveným výrazem zeptala: „A vy nevyjedete?"

Ohlédla jsem se ještě jednou dozadu, jestli mě nešálí zrak a zhodnotila mezeru, kterou by sotva projela motorka.
„Myslím si, že jsem dobrá řidička, ale tohle bych opravdu nevyjela.“
„Tak já vám s tím vyjedu, jestli chcete?“ pokračovala s mrkáním.
Rozhlédla jsem se kolem, jestli jsem se náhodou neocitla v pořadu se skrytou kamerou a někde ji nezahlédnu a pak jsem odpověděla: „Děkuji, ale svoje auto si zásadně odírám sama, lepší by bylo, když laskavě se svým vozem popojedete.“
„Ale já nemůžu, chcípla mi baterka a čekám, až mi někdo přijede pomoct.“
Podívala jsem se na její auto, se zapnutými výstražnými blikačkami, které zastavilo skoro po celé délce rovnoběžně s mým, stojícím v řadě podélných parkovacích míst.
„Vy si ze mě děláte blázny? Takže vy jste před chvílí přijela, hodila auto do silnice na blikačky a teď tvrdíte, že vám nejde baterie a jste David Copperfield? To vám nevěřím…, spíš to vypadá, že čekáte na řidiče, který někam odešel, ale to je jedno, zapomeňte na ty pohádky a popojeďte.“ 

Když jsem k vozu před pár minutami přišla a viděla blikající opuštěné auto, nenapadlo mě, že k němu patří dívka, venčící v klidu na chodníku pudla. Až když jsem nastoupila, zatopila, setřela skla a říkala si, že jen někdo vyběhl na otočku s balíčkem, slečna otřepala psíkovi nožky, uložila ho na zadní sedadlo a jala se něco hledat v kufru. Mně si ani nevšimla. Spustila jsem okýnko a zeptala se, jestli mi nemůže popojet, když čeká, až se řidič vrátí.
„A vy nevyjedete?“
…

„Ale já opravdu nemůžu popojet,“ dušovala se blondýnka po mém výstupu. Ve chvíli, kdy se ve mně začala vařit krev, protože takové situace se zásadně stávají, když opravdu pospícháte, mě napadla spásná myšlenka. Zamávala jsem na dva kluky, procházející kolem a poprosila je, jestli nám nezatlačí. Blondýně jsem řekla, aby si sedla za svůj volant a vyhodila kvalt a mladíkům jsem odpočítala jedna, dva, tři. Povedlo se a dívka po pár metrech i zabrzdila.

Tak jsem asi konečně pochopila, odkud pramení všechny ty vtipy o „blondýnkách,“ i když, jako v mnoha jiných věcech, o barvě vlasů to nejspíš nebude …