Platí stále představa „socialisticky pracovat, kapitalisticky žít“?

S blížícím se výročím 17. listopadu jsou média plná srovnání doby před 20 lety a dnes. Lidé si zavzpomínají, nepamětníci nevěřícně zakroutí hlavou, většina se shodne na tom, že se máme lépe.... a pak, příští rok v červnu stejně hodí hlas komunistům nebo Jyrkovým socialistům dohromady přes 42 procent voličů (podle posledních volebních preferencí).

Záměrně uvádím termín Jyrkovi socialisté, protože mi přijde poměrně významný předěl v dějinách sociální demokracie PŘED a S Jyrkou. Co bude PO je skutečně ve hvězdách. 

Dříve mi připadlo prospěšné, když se ve světě střídaly sociálně zaměřené vlády s těmi konzervativními, ideálně v intervalech po dvou volebních obdobích. Ale z dnešního pohledu mi přijde, že to byly jiné sociální a konzervativní strany než jsou dnes, byť si v názvu nezměnily ani písmeno. 

Zdá se mi, že se rozdíl mezi pravicí a levicí stírá v hondě za hlasy voličů za každou cenu.
Česká levice si ve svém vedení hýčká nefalšované sociopaty.
Pravicí zase otřásají  aférky a aféry bez toho, že by svým černým ovcím řekla: tak pánové a dámy tohle jste přepískli..
Středové strany aby člověk hledal lupou a když po některé sáhne, za chvíli se rozsype.  

Pozorovala jsem návštěvníky nákupního centra jak tlačí přeplněné nákupní koše, jak přihazují z regálů to či ono, jak jim to připadá naprosto samozřejmé, zrovna tak jako možnost  koupit si noviny se spektrem všech protichůdných názorů, zítra letět podle příznivého počasí na druhý konec světa za sluníčkem, nebo se postavit doprostřed haly a zařvat si : pan ministr Vopička je vůl..... 

SAMOZŘEJMOST je to správné slovo.
Připadá mi, že mnoho lidí bere současný blahobyt  „jako že se to samo“, že to stejně díky pokroku muselo přijít a možná by to přišlo i bez kapitalismu. A svoboda? Ta mnoha lidem nechyběla a mnozí si s ní ani dnes nevědí rady.
Těžko se mi věří, že tolik lidí věří křečovitě líbivým oranžovým nesmyslům na pokračování, plných pohádek o šťastném obyčejném člověku.
A v těchto slastných zítřcích zapomínají na malou násobilku. 

Jak je to možné?
Vysvětluji si to podobně jako situaci, když finanční provider nabízí potřebnému půjčku, položí před něj 10 tisíc a dá mu podepsat hustě popsaný papír. Dlužník nepřemýšlí, zrak má upřený na bankovky, smlouvu nečte, podepíše a báječným pocitem se mazlí s půjčkou, kterou v budoucnu krvavě přeplatí.
Ale TEĎ má. A to je to hlavní.
Proč přemýšlet v souvislostech, když je TEĎ dobře. A když nám slibují, že dobře bude stále i s dluhy a větším přerozdělováním.   

Lidé chtějí mít VŠECHNO.
Maximální sociální jistoty a konzumní blahobyt pro každého. Sem tam někdo ocení i svobodu. 
Ale ono to nějak nejde dohromady.

V důsledku  neplatí  představa z názvu článku, ale jiná rovnítka: 

Jistoty, přerozdělování, ztráta motivace tahounů  = kolektivní šeď, nesvoboda a poloprázdné regály ........................ 

Riziko, svoboda, odpovědnost , konkurence, výzva  = velké možnosti  dosáhnout na vše, ale také riziko ztráty ............. 

Strana, která do svého programu zahrne tu pěknou část z prvního i druhého, zaboduje.
Lidem se nechce přemýšlet, chtějí aby o ně bylo postaráno, ale mohli si dělat co chtějí a dopřát si vše o čem kdy slyšeli nebo co viděli bez ohledu na to, jakým dílem k tomu přispěli.  

Že to nejde dohromady? Ale prosím vás! Koho to zajímá.