Jakoby lidi ztratili zdravé logické uvažování, a řídili se egem a pózou.

Něco se dá opravdu těžko pochopit. Takže cedule by byla správně.

Ano "egem a pózou"

Vystihla jsi to přesně, ti fanoušci jsou jak připitomělí! Hlavně, že tam mají svou svíčku, Mistr to vidí...

Moje prateta kladla na srdce všem příbuzným, aby na hrobech našich předků, nezapalovali v žádném případě svíce. Říkala, že když někdo svíci zapálí, tak duše nebožtíka pak sedí na hrobě a čeká, až zase zhasne. A já si vždy představím, jak tam ten stín sedí, v bílém rubáši, je mu zima a je mrzutý a rád by si zase lehnul a nemůže .

Ono se to u nás bohužel rozšířilo jako mor. Jakmile se někde něco tragického přihodí, hned se najdou stovky, ba tisíce lidí, kteří na místo přispěchají se svou svíčkou, protože "tak je to spravne, tak to ma byt." A čím je tam větší koláč svíček v plastových kelímcích, tím jsou šťastnější. A vezmou tam i dětičky, aby si taky zapálily světýlko. Nechápu to.

To jste vystihl pěkně ... "...čím větší koláč, tím větší štěstí..."

Štěpánko, vždyť ony se tam musí oselfíčkovat, aby každá bába doma na vsi viděla, že - koukej, Máňo, ta svíčka, vidíš, tahleta, ale ne tamta, tahleta! je ode mne, hezky jsme si tam s Růžou poplakaly, moc hezky ...

Na druhou stranu, když vdova po Mistrovi zveřejnění v novinách mapku ... a ty báby jedou přes celou Prahu a půl Čech k tomu ... a ještě aby tu svíčku nesly zpátky domů, protože co jinak s ní, do Dušiček daleko a starýmu na hrob stejně svíčku nedávaj - von byl Pepa stejně do větru a svíčku si nezaslouží, ještě tak flašku piva, kdybych mu tam nechala ....

A co báby z Prahy?

Já bych tu poslední větu vylepšil tím, že pokud není místo, udělejte si ho tak, že odnesete pár vyhořelých obalů.....

To si zkuste, milý pane, to jsem udělala na hřbitově v HK u rozsypové loučky, že jsem svíčku přidala a pár starých vyhořelých do pytlíku posbírala, že je vyhodím do kontejneru a dostala jsem vynadáno, že to nejsou MOJE svíčky, že jsem je v podstatě UKRADLA a zkazila někomu PIETU. Starámladá ženská se do mě pustila, jako kdybych vykradla sirotčí důchody. Normálně jsem docela řečná, ale tentokrát jsem ztratila mluv i dech. Skoro jsem čekala u brány hřbitova policii s připravenými pouty.

Kdo nepálí svíčku na Karlově hrobě - Není Čech ! Přitom tak jednoduché - Cíleně si koupit jeho hudební nosič. Pustit si doma, při zapálené svíčce. Tak by se podpořilo to potřebné, jeho děti - Výnos z prodeje hudby. Fanouškové, jsou zřejmě akcionáři výrobců voskových svíček ! Čekají tak - na své dividendy ...

Ano, koupit si nebo stáhnout jeho písně, suvenýr, doma zapálit svíčku, jestli se vytvoří nějaký fond pro hudebně nadané nemajetné talenty, tak do něj přispět na studium ... asi tak

Asi je to dnes taková móda, ty svíčky. Dřív se to, myslím nedělalo, nebo se pletu?

Řekla bych, že se to dělalo, jen ne v takové míře.

Nejlepší by bylo řešení umístnit přímo u hrobu mistra kontejnery na tříděný odpad s nadpisy svíčky,květiny,plyšáci....moc pietní to sice není,ale za to velmi praktické.

To by se mi moc nelíbilo , ale jako nadsázka dobrý.

asi tak...tohle má Dospělý ve výbavě. Důstojná vzpomínka je klidně jen tichý dialog, promlouva s pohledem na hrob, fotku, zkrátka tiché zastavení. Bez svíčky kytky ...a stačí...a to nejen u Mistrů. Zkratka davové emoce mě ukovají vždycky ke zdi a... Nechci. A bohužel drsně nechápu. Karma

Přesně. Drsná nechápavost = tupost Neschopnost tichého vnitřního dialogu.