O bramboře v páře ...

… aneb potřebovala jsem spoustu času, aby mi prakticky došlo jedno české pořekadlo, které zní: „Nech to dojít jak brambor v páře“.

Nevím, jestli se netrpělivost léčí stárnutím, v každém případě mám radost, že jsem si osvojila techniku posečkání ve chvílích, kdy to dříve ve mně vřelo a já chtěla akčně jednat.
(Né, že by to i nyní občas ve mně nevřelo, nebo abych nebyla nedočkavá, ale rozdýchání a vzpomínka na jednání pokažené spěchem mne už dokáže příjemně zabrzdit.)

Bylo to i oblíbené rčení mého tatínka a přidával k tomu ještě pár dalších: „Nervi to přes závit,“ a nebylo to jen při názorné ukázce manuální zručnosti při sešroubovávání poličky.
A tak při sestavování čehokoliv, včetně vztahů, nervu závity a raději zkouším znovu a znovu umístit jemně šroubek tam, kam patří, i když předvrtaný otvor pro něj čínští výrobci umístili křivě.

Zrovna tak se mi osvědčilo „nelámat to přes koleno“. Ono to někdy vypadá, že zlámané přes koleno a servaný závit je znakem síly, ale z dlouhodobého užitku je to naopak. A strhané a zlomené se špatně opravuje, neřknu-li vůbec.

Ale abych se vrátila k té bramboře v páře. To je tak krásné praktické přirovnání!
Leckdy si člověk říká, že situaci ještě povaří, aby byla akorát … a ouha, převaří ji. Místo aby hrnec odstavil, vodu slil a nechal ještě chvíli pod pokličkou dojít
Nejeden si namlouvá, že tak triviální úkon odhadne, správný okamžik nepropásne a krmě bude akorát a pak se šklebí nad rozvařeninou.
Pravda, docházení v páře trvá poněkud déle, ale výsledek bývá zaručenější.

Mám to tak i s lidmi a sama se sebou. Když se na mě tlačí a cítím se brutálně vařena, požadovaná věc se nepoživatelně rozpustí a nikdo z ní nic nemá. A vnímám, že to tak má řada dalších lidí.
Jistě ne všichni. Lamačů přes koleno a stostupňových rychlokuchařů je dost.

Dobrou chuť.

Pixabay