Nejlepší způsob jak nevypadnout z role je žádnou nehrát

…......................................... prosím nezaměňovat s pořekadlem: „Kdo nic nedělá, nic nezkazí“!

„ … tak jsem zjistil, že je dobré, nedůvěřovat úplně ani těm nejbližším, prostě člověk si musí dát pozor, aby si nenatloukl, a stát se mu to může i s tím, komu věřil a myslel si, že je úplně jiný. Třeba moje bejvalka…“ dodal jeden kolega bloger v rámci rotující diskuze o všem možném, která se přehoupla do lehce filozofické roviny.

Bylo mi z jeho názoru smutno a odpověděla jsem mu:
„Mám to obráceně. Důvěřuji svým nejbližším, ale beru je se všemi jejich vlastnostmi. Dobrými i špatnými. Jdu do věcí naplno. A když si natluču, tak po těch letech různých vzletů a pádů už vím, že padám do měkkého, že mám pod sebou polštáře zkušeností a pak to v konečném důsledku až tak nebolí a člověk ví, že to přejde. Lidé se jednak mění, jednak skrývají své opravdové pocity a pak může mít ten druhý dojem, že ho zradili a bůh ví co ještě hrozného… Lidé se schází a rozchází, každý má možnost volby a nevidím v tom nic strašného. “

Pokračoval v duchu: „Ale tomu se přece jde vyhnout, když si člověk dá pozor …“ 
„Když si „dá pozor“ tak si možná opravdu nenatluče, ale také nepozná Nirvánu, já si vybírám to druhé,“ říkala jsem člověku, kterého jsem odhadla, že si vybral svůj řád a ten chce dodržovat, protože tak je to správné a tak to má být, bez rizik a nenadálých zvratů. Když jsem ještě dodala, že hodně dám na energii, co lidé vyzařují a že on, to co říká, vyzařuje i beze slov, zvednul se a šel diskutovat o stůl dál.

„Někteří lidé hrají role, místo toho, aby jednali podle svého. A občas z těch rolí vypadávají, i když to ani oni, ani my nemusíme pokaždé poznat. Člověk, který roli nehraje, jedná jen sám za sebe, ji nemůže zapomenout, ani z ní vypadnout,“ řekl jiný spolusedící kolega, který píše pěkné blogy, a moc mě svými slovy potěšil.
Je radost potkat někoho, kdo došel k podobnému poznání a umí jej výstižně pojmenovat. A také mi přišlo zajímavé, že „hercům“ se občas může stát, že se kolem sejde publikum, které pozná, že herec je v tu chvíli sám sobě i jediným divákem.

Ještě větší radost mám z toho, když se mi daří žít a jednat podle „Čtyř dohod.“ Na to jak jsou jednoduché, bývá jejich „uplatnění v praxi“ často složité a stojí hodně odvahy. Klobouk dolů před všemi, kdo to dokážete.

Pro všechny zúčastněné na pátečním setkání: Bylo to příjemné, místy i poetické, pozdní odpoledne, s některými i pozdní večer :-).