Nechal by ses operovat od doktora Blažeje, nebo od doktora Cvacha?

… aneb malá předvánoční úvaha o nekonečných iluzích bytí v čistočistém, neposkvrněném a slušném světě.

Občas pokládám tuto záludnou otázku některým svým černobíle vidícím přátelům cca od pětačtyřiceti výš … Mladší ročníky kdysi kultovní seriál Nemocnice na kraji města většinou míjí, takže přiřazení k situaci bez znalosti příběhu je bezpředmětné.

Mám mezi kamarády i známými lidi různých názorů a preferencí, ať už životních, společenských či politických. Tam kde vím, že se neshodneme, necháváme citlivé téma u ledu, protože máme jiné shodné zájmy a nechceme si kazit příjemné setkávání dohadováním se o tom, který světonázor je ten pravý … protože to neví nikdo.

Jsou ale situace, kdy se v bezelstném okamžiku nachomýtne nějaká záminka k vyjádření, kdy protějšek urputně obhajuje či zatracuje nějakou osobu, čin, směr, vývoj, narativ … atd. Jeho zápal pro věc je veden ušlechtilými mravními cíli jeho vidění světa a při námitce, že svět není černobílý a jsou lidé, jejichž jedinou cností je plané žvanění, ale u kormidla vedou loď na mělčinu či skalisko, začne svádět lítý boj. Na dotaz jestli není lepší raději sprostý zkušený lodivod, když není na místě jiný, majákuje.
(Pro neznalce: Výraz „majákovat“ stvořila jedna milá, bývalá zde blogerka. Bavily jsme se u příjemné večeře o jednom herci, kterého pochválila slovy: „… a líbilo se mi, že na rozdíl od jiných nemajákoval.“ Obě jsme se zasmály a věděly své. Majákovat je odvozeno od morálního majáku, tedy považovat se za vzor ctnosti, zastávající ten správný názor a poučovat o něm intenzivně druhé, bez ohledu na své ševcovské kopyto.)

V tuto chvíli zjitřené mluvy přichází můj dotaz: „A nechal by ses operovat od doktora Blažeje, nebo od doktora Cvacha?“
To je otázka, při které se mé a starší generaci nemusí už nic dalšího vysvětlovat.
Při rozhodnutí, jestli by svůj život svěřil do rukou slušně se prezentujícího neschopného tlučhuby nebo schopného, ale nemorálního prostopášníka, je ve většině případů odpověď jasná, ale protějšek většinou mlčí a nemá co říct. Jen nedávno ve vypjaté chvíli jedna kamarádka vykřikla že raději Cvacha, ale pak zmlkla a já navrhla obrátit list k místním vánočním trhům. Nechtěla jsem už pokračovat slovy, že by v tom případě asi umřela, nebo byla mrzák … I když asi jsou lidé, kteří než by žili v tomto našem prohnilém světě, raději vlastní rukou odcházejí, někteří dokonce i za pomoci opásání se trhavinou, aby ze světa odvedli i pár prašivých psů. Jiní budou do omrzení hájit nereálné představy, protože svět přece musí směřovat k lepšímu.
Rozesmutním je názorem, že kolo dějin se otáčí stále dokola a část dalších a dalších pokolení se vždy nechá obalamutit krásnými slovy. Ti co ne, toho bohužel musí být znovu a znovu nechtěně svědky.
Občas někdo řekne: „No jo, ale koho volit, když jsou všichni špatní?“
Na to se zeptám, jestli ví o nějaké epoše v historii lidstva, kdy společnost bezchybně fungovala dle jeho představ a odpovědí je opět ticho.

Někteří „zmájákovatělí“ také vidí nepřítele všude, a tak mám čerstvý zážitek o který se podělím. Když mám náladu, vytvářím osobní novoročenku. Když je sníh, je to hezká dekorace, když není, umím si poradit jinak. (Vím, na horách už je, ale zrovna tam nemám cestu.) Vyrobila jsem iluzi sněhu z papírového stromku a zahradní netkané textilie, na půdě nalezla červený přehoz a v krabici červené vánoční ozdoby, jen hvězda mi chyběla. Tu jsem objevila v obchodě a tak minimalistické jednobarevné strojení dekorace klaplo. O víkendu jsem fotila i kolektivní snímky, které jsem poslala dál známým pózujících, a přišla poznámka: „Obdivujeme hlavě tu vánoční hvězdu na vrcholu stromku!!! :-D“ Při znalosti narativů dotyčné jsem se od srdce zasmála. Tak už i betlémská hvězda je ostrakizována. :-)))

A tak sem místo varianty zamýšleného ořezu snímku na PF (jen s mou tváří, lucernou a částí stromku) dávám celou scenérii , aby se tam vešla i ta jízlivě vytýkaná hvězda.

Přeji všem mým čtenářům krásné svátky a do nového roku nejen světlo v mysli …

Štěpánka Bergerová