... na stopě školního výletu

Rozdíl mezi vnímáním dětskýma a dospělýma očima pochopí člověk v momentě, kdy se po letech ocitne na stejném místě ...

Když jsem před mnoha a mnoha lety se základní školou navštívila Národní přírodní rezervaci SOOS u Františkových Lázní (přezdívaná český Yellowstone), připadala mi krajina kolem povalových chodníčků včetně bublajících bahenních sopek – mofet obrovská. Nyní jsme proběhli naučnou stezku coby dup a já si povzdechla, jak je krátká.

Krátká, ale krásná. Po zkušenostech, kdy byly mokřiny v létě zcela vysušené, jsme se sem vydali ještě v březnu, kdy se dala očekávat bublající nádhera.

Najdete zde evropskou raritu – tzv. křemelinový štít – nahromaděnou křemelinu ze schránek jezerních řas rozsivek usazených na dně jezer.

Kouzlo bezzásahové krajiny

Některé mofety hned vedle chodníčku byly tenkrát přikryty betonovými trychtýři, ke kterým jsem si musela soupnout na špičky, abych či čuchla smradu z vývěru. Nyní jsem zahlédla jeden, dva trychýře uprostřed a byly tak malé, že kdyby byly přístupné, musela bych se nad ně hluboko sklonit.

Bohužel, video tu hází chybovou hlášku, tak přímý odkaz ZDE: Odkaz

Nebe se sice mračilo, ale dávalo krajině temně působivou atmosféru.

Ještě trochu toho kysličníkového bublání, které se mi tak líbí ...
(P.S. Jestli přečkáte nezbytnou otravnou reklamu, bez které to sem nejde nahrát.)
Edit: zlobí to i s reklamou, takže bublající mofety ZDE: Odkaz

Vyvěrající minerální voda, hezky zrzavá, má vynikající chuť. Na pokladně u vstupu je možné zakoupit si kelímek nebo pítko, pokud si nenesete vlastní. Doporučuji ochutnat.

Součástí dětského výletu býval i hrad v Chebu. Ačkoliv jsem do Chebu jezdívala (i jako účastnice Chebských dvorků) často, samotný areál hradu jsem míjela s mávnutím ruky – tady už jsem to viděla. Mám radost, že díky touze ukázat nepolíbené návštěvě krásy západních Čech, jsem se sem opět podívala.

Nedávám sem smršť notoricky známých snímků, jen od mých dřívějších návštěv opravenou kapli ... s tajnou alchymystovou komůrkou, přístupnou uzounkým schodištěm z prvního patra kaple.

Místo, kam se dříve nesmělo, protože bylo v pohraničním pásmu. Tudíž jsme se sem jako školáci nedostali. Bismarckova rozhledna na Zelené hoře.

U rozhledny je veřejné ohniště, kde jsou k dispozici i napichováky na špekáčky. Dříví si musíte nasbírat cestou k rozhleně. Kolem jsou klacky už vysbírány.

V rozhledně se zachovaly nápisy od donátorů výstavby, zde netradičně psány runovým písmem.

Pro mne byla tato návštěva premiéra, ale určitě ji při návštěvě Chebu nevynechejte, nejen kvůli krásným rozhledům.

(Všechny fotky pochází od autorky.)

V případě problémů s načítáním videí je bublání zde: Odkaz